bodec - krtek

Historie hvězdáren

Astronomická observatoř AÚ AV ČR, Ondřejov

V roce 1750 zakládá páter Stepling při jezuitské koleji v Klementinu pražskou hvězdárnu, která se stává na dlouhá léta astronomickým centrem naši země. Věž Klementina záhy přestává vyhovovat astronomickým pozorováním pro své nevýhodné umístění uvnitř města. Avšak všechny snahy o založení nové observatoře ztroskotaly. Hvězdárna ale pracuje nadále a stává se důležitým centrem časové služby, meteorologickou stanicí a první geofyzikální observatoří. Zásluhou profesora Seidlera se česká univerzita postarala o zřízení univerzitní hvězdárny v Praze na Letné, později přemístěné na Smíchov do Švédské ulice.
K velkým obdivovatelům astronomie patřili mezi jinými také bratři Josef a Jan Fričové. Po vysokoškolských studiích se oba věnují nejvíce astronomii. Nedostupnost drahých přístrojů řeší založením vlastní mechanicko-optické dílny. Výrobou přesných astronomických a měřících přístrojů získávají tolik potřebné prostředky pro živobytí a realizaci svých plánů. Jan vybudoval v podkroví společné dílny malou hvězdárničku, kde umístil i malý astrograf vlastní výroby. Tímto přístrojem získali řadu úspěšných snímků komet. Později zhotovil Jan plány na větší astrograf s patnácticentimetrovým Petzvalovým objektivem. Ale dříve, než se mohli pustit do práce, Jan vážně onemocněl a po čtyřech dnech umírá.
21. ledna 1898 zakoupil Josef Frič z ušetřených peněz zalesněný pozemek na vrcholu “Manda” u města Ondřejova, aby tu vybudoval hvězdárnu. Pozemek získal za 900 zlatých, avšak s podmínkou, že bude sloužit pouze vědeckým účelům. Uctil tak památku svého bratra Jana, se kterým si vzali za svůj životní cíl vybudování české observatoře. Hvězdárna vyrůstala jen pozvolna tak, jak to dovolovaly prostředky, získané výrobou přístrojů jemné mechaniky.
První observatoří byla dřevěná bouda v ohradě na svahu Mandy za zahradou vily Eleonory Ehrenbergrové. Tato vila byla později odkoupená a využívaná jako byt ředitele ústavu. S vlastní výstavbou observatoře bylo započato až roku 1905, podle projektu architekta Fanty. Nejprve byla postavena centrální budova, po které následovaly zahradníkův domek, studovna a po dvou pozorovacích domcích po pravé a po levé straně na plošině před centrální budovou. V pozorovacích domcích byly instalovány astronomicko geodetickožením vlastní mechanicé přístroje (cirkumzenitál, diazenitál a radiozenitál) pro měřeníjů řeší založením vlastní mechanicko-optické přesných zeměpisných souřadnic. T vlastní mechanicko-opticyto přístroje byly zkonstruovány za st drahých přístrojů pomocí Fr. Nušla.
V roce 1911 byla postavena “západní” kopule – věnována památce Jana Friče s pamětní deskou “In tristium memoriam”. Zde byl roku 1920 instalován dvojitý Fričův astrograf s průměry objektivů 16/72 cm, 21/95 cm a s pointerem 13,5/117 cm, který sloužil plných 43 roků než byl nahrazen 65 cm reflektorem pro stelární astronomii (spektroskop). V roce 1912 byla dokončena stavba centrální kopule s 8” Clarkovým eqatorealem ( 20,8/283 cm), který by v roce 1961 nahrazen reflektorem o průměru zrcadla 65 cm a výsledným ohniskem 11,4 m. Optika tohoto přístroje pocházela z dílny prof. Gajduška, montáž byla paralaktická od fy. Zeiss-Jena.
V roce 1913 byla na observatoři zřízená první rádiová stanice v Čechách pro příjem časových signálů. Podobu první světové války byly práce na hvězdárně přerušeny.
V roce 1928 nabídl Frič observatoř Československému státu pro účely Karlovy university, avšak s podmínkou ryze českého samostatného ústavu. Po převzetí do státní správy byla ondřejovská observatoř pojmenována “Žalov, hvězdárna bratří Josefa a Jana Friče při UK”. Prvním jejím ředitelem se stal profesor Nušl. Od roku 1929 začíná hvězdárna pracovat celoročně avšak se skromným personálem a slabým materiálním a finančním zajištěním.
18. listopadu 1942 převzali hvězdárnu hitlerovští okupanti do své správy pro potřeby “německé Karlovy university”. Hvězdárna se tak stala výhodným útočištěm před frontou pro profesora astronomie na německé universitě – dr. Schauba. Z okupace vyvázlo zařízení hvězdárny poměrně dobře i přesto, že podle vojenského rozkazu ji v poslední fázi války hrozilo zničení.
Po válce v roce 1945 se hvězdárna stává opět součástí Státní hvězdárny. Po ustavení ČSAV přechází observatoř v roce 1952 pod její řídící správu. Dochází k dalšímu rozšiřování. V letech 1952-55 je realizována výstavba nové sluneční laboratoře s kopulí Zeiss o průměru 6 metrů. Budují se nové mechanické dílny (1963) a výstavba vrcholí v roce 1967 otevřením dvacetimetrové kopule pro ondřejovský dvoumetr. Zde je instau 1942 hlavní a zároveň největší dalekohled observatoře, výrobek firmy Zeiss-Jena, s průměrem hlavního zrcadla 2 metry, s Newtonovým ohniskem 9 metrů. V Cassegreinově soustavě dosahuje ohnisko 29 metrů a v systému Coude dokonce 64 metrů. Hmotnost celého přístroje činí 80 tun. Dalekohled je využíván pro fotografii, fotografickou fotometrii a spektroskopii.

Připomínky zasílejte na adresu sekce nebo na: Petr Bartoš - bartos@astro.cz
Stránky vznikly s vydatnou pomocí Jaromíra Ciesla z Chlebičova a jeho webu.

Astronomická observatoř AÚ AV ČR, Ondřejov

	V roce 1750 zakládá páter Stepling při jezuitské koleji v Klementinu pražskou hvězdárnu, která se stává na dlouhá léta astronomickým centrem naši země. Věž Klementina záhy přestává vyhovovat astronomickým pozorováním pro své nevýhodné umístění uvnitř města. Avšak všechny snahy o založení nové observatoře ztroskotaly. Hvězdárna ale pracuje nadále a stává se důležitým centrem časové služby, meteorologickou stanicí a první geofyzikální observatoří. Zásluhou profesora Seidlera se česká univerzita postarala o zřízení univerzitní hvězdárny v Praze na Letné, později přemístěné na Smíchov do Švédské ulice. K velkým obdivovatelům astronomie patřili mezi jinými také bratři Josef a Jan Fričové. Po vysokoškolských studiích se oba věnují nejvíce astronomii. Nedostupnost drahých přístrojů řeší založením vlastní mechanicko-optické dílny. Výrobou přesných astronomických a měřících přístrojů získávají tolik potřebné prostředky pro živobytí a realizaci svých plánů. Jan vybudoval v podkroví společné dílny malou hvězdárničku, kde umístil i malý astrograf vlastní výroby. Tímto přístrojem získali řadu úspěšných snímků komet. Později zhotovil Jan plány na větší astrograf s patnácticentimetrovým Petzvalovým objektivem. Ale dříve, než se mohli pustit do práce, Jan vážně onemocněl a po čtyřech dnech umírá. 21. ledna 1898 zakoupil Josef Frič z ušetřených peněz zalesněný pozemek na vrcholu “Manda” u města Ondřejova, aby tu vybudoval hvězdárnu. Pozemek získal za 900 zlatých, avšak s podmínkou, že bude sloužit pouze vědeckým účelům. Uctil tak památku svého bratra Jana, se kterým si vzali za svůj životní cíl vybudování české observatoře. Hvězdárna vyrůstala jen pozvolna tak, jak to dovolovaly prostředky, získané výrobou přístrojů jemné mechaniky. První observatoří byla dřevěná bouda v ohradě na svahu Mandy za zahradou vily Eleonory Ehrenbergrové. Tato vila byla později odkoupená a využívaná jako byt ředitele ústavu. S vlastní výstavbou observatoře bylo započato až roku 1905, podle projektu architekta Fanty. Nejprve byla postavena centrální budova, po které následovaly zahradníkův domek, studovna a po dvou pozorovacích domcích po pravé a po levé straně na plošině před centrální budovou. V pozorovacích domcích byly instalovány astronomicko geodetickožením vlastní mechanicé přístroje (cirkumzenitál, diazenitál a radiozenitál) pro měřeníjů řeší založením vlastní mechanicko-optické přesných zeměpisných souřadnic. T vlastní mechanicko-opticyto přístroje byly zkonstruovány za st drahých přístrojů pomocí Fr. Nušla. V roce 1911 byla postavena “západní” kopule – věnována památce Jana Friče s pamětní deskou “In tristium memoriam”. Zde byl roku 1920 instalován dvojitý Fričův astrograf s průměry objektivů 16/72 cm, 21/95 cm a s pointerem 13,5/117 cm, který sloužil plných 43 roků než byl nahrazen 65 cm reflektorem pro stelární astronomii (spektroskop). V roce 1912 byla dokončena stavba centrální kopule s 8” Clarkovým eqatorealem ( 20,8/283 cm), který by v roce 1961 nahrazen reflektorem o průměru zrcadla 65 cm a výsledným ohniskem 11,4 m. Optika tohoto přístroje pocházela z dílny prof. Gajduška, montáž byla paralaktická od fy. Zeiss-Jena. V roce 1913 byla na observatoři zřízená první rádiová stanice v Čechách pro příjem časových signálů. Podobu první světové války byly práce na hvězdárně přerušeny. V roce 1928 nabídl Frič observatoř Československému státu pro účely Karlovy university, avšak s podmínkou ryze českého samostatného ústavu. Po převzetí do státní správy byla ondřejovská observatoř pojmenována “Žalov, hvězdárna bratří Josefa a Jana Friče při UK”. Prvním jejím ředitelem se stal profesor Nušl. Od roku 1929 začíná hvězdárna pracovat celoročně avšak se skromným personálem a slabým materiálním a finančním zajištěním. 18. listopadu 1942 převzali hvězdárnu hitlerovští okupanti do své správy pro potřeby “německé Karlovy university”. Hvězdárna se tak stala výhodným útočištěm před frontou pro profesora astronomie na německé universitě – dr. Schauba. Z okupace vyvázlo zařízení hvězdárny poměrně dobře i přesto, že podle vojenského rozkazu ji v poslední fázi války hrozilo zničení. Po válce v roce 1945 se hvězdárna stává opět součástí Státní hvězdárny. Po ustavení ČSAV přechází observatoř v roce 1952 pod její řídící správu. Dochází k dalšímu rozšiřování. V letech 1952-55 je realizována výstavba nové sluneční laboratoře s kopulí Zeiss o průměru 6 metrů. Budují se nové mechanické dílny (1963) a výstavba vrcholí v roce 1967 otevřením dvacetimetrové kopule pro ondřejovský dvoumetr. Zde je instau 1942 hlavní a zároveň největší dalekohled observatoře, výrobek firmy Zeiss-Jena, s průměrem hlavního zrcadla 2 metry, s Newtonovým ohniskem 9 metrů. V Cassegreinově soustavě dosahuje ohnisko 29 metrů a v systému Coude dokonce 64 metrů. Hmotnost celého přístroje činí 80 tun. Dalekohled je využíván pro fotografii, fotografickou fotometrii a spektroskopii.