30.8.1959 bylo po několikaleté stavbě, která probíhala v akci “Z”, uvedeno do provozu malé Zeissovo planetárium typu ZKP-1. Programy planetária mohlo na 8.5 m kopuli sledovat na 70 návštěvníků. Společně s planetáriem byla součásti budovy také pozorovatelna s odsuvnou střechou, přednáškovým sálem a odbornými pracovnami.
Roční návštěvnost planetária se pohybovala kolem 60 tisíc osob, a to byla uspokojena jen asi jedna polovina zájemců. Ročně bylo uvedeno přes 1500 pořadů o délce 1.5 hodiny. Jednou z možností zvýšení kapacity planetária mohla být studie z roku 1967, která se zabývala rozšířením hvězdárny a planetária včetně nainstalování výkonnějšího projekčního přístroje. Podobné návrhy byly vypracované ještě v letech 1971 a 1977, avšak až čtvrtý návrh z roku 1982 byl přijat. Součástí tohoto návrhu, který byl ještě několikrát upravován, byla výstavba samostatného sálu o průměru 17.5 m pro 200 osob.
6.10.1991 bylo slavnostně předáno do provozu nové planetárium s projekčním zařízením RFP DP Spacemaster od fy. Carl Zeiss Jena, které promítá na 17.5 m kopuli na 8900 hvězd, 20 hvězdokup a mlhovin, Slunce, planety a Měsíc. Hmotnost celého zařízení je 900 kg a speciální hydraulická montáž umožňuje změnu jeho výšky z 0.5 na 2.2 m nad podlahou. Projekční zařízení umožňuje měnit vzhled hvězdné oblohy pro různá pozorovací místa na Zemi, ve spolupráci s přídavnými projektory jsou promítány na kopuli planety, komety, meteorické roje.
Součástí celého zařízení jsou také dva filmové projektory a to 16 mm Meopton IIa-X a 35 mm MAO5-X. Celé zařízení je ovládané počítačem. Náklady na výstavbu byly asi 16 mil. Kčs.
Zaměření hvězdárny je v oboru sledování zákrytových proměnných hvězd a meteorů, studium magnetických hvězd, meziplanetární hmoty a koordinace činností okolních hvězdáren a astronomických kroužků. Tradici zde má i bohatá publikační činnost - např. “ Práce HaP Brno”.
Asi nejstarším známým hvězdářem na Moravě byl Augustin Olomoucký (1467-1513), o němž jistý pan Brandl v Knize pro každého Moravana uvádí: "Augustin Olomoucký, též moravský zvaný, důkladný hvězdář." Přímo v Brně prakticky ve stejné době působil zemský komoří Ladislav z Boskovic (1485-1520), někdejší kanovník a později probošt v dómu sv. Petra -- dnešní dominanty města. Měl velkou zálibu nejen v astrologii (jak jinak), ale též v matematice, zeměpise a přírodopise. Založil v Moravské Třebové muzeum, tehdy prý jediný ústav svého druhu v zemích českých.
V šestnáctém století se na Brno zaměřil Cyprián Lvovický ze Lvovic (1514-1574), který jako první určil pólovou výšku Brna (tedy zeměpisnou šířku) na 49 stupňů 8 minut.
V roce 1582 měl být na Moravě dle rozhodnutí Rudolfa II. zaveden nový gregoriánský kalendář. Kvůli značné nevoli stavů se tak stalo až roku 1584. Po třetím říjnu 1584 následoval hned 14. říjen.
Sedmnácté a osmnácté století lze charakterizovat jako období temna. Nicméně je jisté, že počátkem osmnáctého století, roku 1728, sestrojil Ferdinand Čádecký, z kostela v Zábrdovicích (dnes jedna z brněnských čtvrtí) troje velmi pěkné sluneční hodiny, které dodnes zdobí stěny Nové radnice. Připomeňme, že zdejší premostráti také zorganizovali start prvního horkovzdušného balonu na Moravě.
Další významnou postavou je Augustin Schindler (1766-1848), doktor práv a advokát v Brně. Pěstoval astronomii a byl v úzkém kontaktu s vídeňskou hvězdárnou. Na zahradě brněnského muzea měl malou observatoř. Výsledky svých bádání publikoval v několika zahraničních ročenkách, od roku 1816 také po krátkou dobu vedl nově založený meteorologický spolek.
Zřejmě nejvýraznější osobností brněnských astronomických dějin devatenáctého století byl dnes již zapomenutý Ignác Kasián Halaška. Narodil se roku 1780 v Budišově nad Budišovkou (jeho rodný domek zde stojí dodnes). V letech 1808 až 1814 působil jako profesor fyziky na filozofickém ústavu v Brně, kde za podpory kolegů zřídil na západní straně biskupského alumnátu soukromou pozorovatelnu. Většinu přístrojů si postavil sám. Později přešel do Prahy a teprve zde se jeho vědecká činnost zcela rozvinula.
Přispíval do astronomické ročenky vydávané J. E. Bodem a do Schumacherova věstníku. V roce 1832 byl povolán jako vládní rada ke dvorské studijní komisi do Vídně. Jeho zásluhou dostala Praha a Brno fyzikální kabinet. Za svého pobytu v našem městě vypočítal všechna zatmění Slunce od roku 1813 do roku 1860 a nakreslil mapy jejich průběhu pro celou Moravu a brněnský obzor. Roku 1813 zpracoval astronomickou část kalendáře moravskoslezské zemědělské společnosti a o rok později knihu Kurze Anleitung zur Kenntniss der Sternbilder.
Halaškovo dílo je kupodivu ve stínu Jana Řehoře Mendla, botanika a lze říci i zakladatele genetiky. Jeho přínos k astronomii je však více než přeceňován. Po zvolení za opata kláštera augustiniánů na Starém Brně (o jeho dostavbu ze významně přičinil Karel IV.) se začal zabývat meteorologickými pozorováními. To jej přivedlo i k pozorování slunečních skvrn, kterým však přičítal především vliv na počasí a to dokonce i na jeho lokální změny! K jejich sledování používal zrcadlový dalekohled o průměru jedenáct centimetrů, ohniskové vzdálenosti více než jeden metr. Je známo, že kresby Slunce prováděl nejméně pět let, avšak prakticky všechny jeho záznamy se ztratily.
Koncem devatenáctého a začátkem dvacátého století se v Brně objevilo veliké množství profesionálních i amatérských astronomů shromážděných kolem brněnského přírodovědného spolku a v rámci výuky geodézie na německé technice. Zde se také nachází malá pozorovatelna (je asi kilometr vzdušnou čarou východně od dnešní hvězdárny), která dosud slouží ke studijním účelům.
Observatoř vznikla v roce 1911 při ústavu nižší a vyšší geodézie. Její skutečný rozvoj však nastal až po roce 1922, kdy profesor Kladivo z České vysoké školy technické začal přednášet astronomii na Přírodovědecké fakultě Masarykovy university. Astronomické přístroje této fakulty byly dočasně instalovány právě v pozorovatelně české techniky. Během druhé světové války bylo vybavení buď vráceno na přírodovědeckou fakultu nebo rozkradeno. Po válce patřila observatoř ústavu geodetické astronomie a geofyziky. Vybavena byla především přístroji pro určování astronomických souřadnic a azimutů a dalekohledy pro amatérská pozorování.
Brněnská hvězdárna byla sice formálně otevřena v říjnu 1954, ale aktivity související s její existencí vznikly již v r. 1947, když byl ustanovena Společnost pro vybudování lidové hvězdárny (správnost tohoto názvu nezaručuji). Důležitými osobami byl RNDr. Otto Obůrka, tehdy učitel na SPŠS v Brně a p. Šotola, který se velmi zasloužil o provedení stavby po stránce stavební. Hvězdárna byla postavena již v r. 1953 a v zimě 1953/54 se na ní již pozorovalo. Dramatické bylo na tom to, že byla povolena jen jako provizorní stavba s požadavkem okamžitého zbourání na žádost majitele pozemku (výpověď Dr. Obůrky).
Ve zmíněném zimním období byl zorganizován astronomický kurs, pravděpodobně zásluhou Československé astronomické společnosti, astronomického ústavu Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity aj., který měl 19 lekcí , vždy dvě v týdnu. Přednášky se konaly většinou ve "velké chemické posluchárně" PF MU a z počátku se jich účastnilo velké množství lidí, snad kolem 200, neboť posluchárna byla někdy zaplněna "až k prasknutí". Kurs dokončilo asi 30 zájemců. Přednášívali pánové Kvíz,Lang, Obůrka, Onderlička, Perek, Peřina, Široký. Po skončení kursu byla frekventantům nabídnuta činnost v sekcích při Oblastní lidové hvězdárně (tehdy její název). Zřízené sekce byly: meteorická (L. Kohoutek), demonstrátorská (Z. Kvíz?), pozorovatelů proměnných hvězd, sluneční, planetární (J. Široký), fotografická (K. Raušal),počtářská, technická a snad i jiné. Z nich kontinuálně pracovala sekce meteorická přibližně do r. 1988, zanikla neformálně tragickým úmrtím jejího posledního předsedy Marka Vorla. Ostatní sekce pracovaly buď kratší dobu nebo přerušovaně (např. sekce pozorovatelů proměnných hvězd nebo demonstrátorská).
Sekce meteorická neformálně vznikla v srpnu 1953, kdy se sešli L. Kohoutek, J. Grygar a Vencálek k pozorování Perseid, tehdy ještě ze stanoviště mimo hvězdárnu. Oficielní vznik sekce je datován k 20. 10. 1953.
V přehledu za r. 1953 je evidováno 9 pozorovatelů, kteří sumárně pozorovali 81,1 h a získali 1013 záznamů o meteorech. Pozorovací metodou byla vizuální statistika. Počet členů sekce byl 11. Po skončení výše uvedeného kursu přibylo 17 členů. V dubnu 1954 je hlášeno 27 členů (1).
První zdařilé pozorování se uskutečnilo 8. června (Bootidy). Větší pozorovací serii se podařilo realizovat v srpnu (Perseidy). 10 pozorovatelů pozorovalo celkem 73 h 55 min a získalo 811 záznamů o perseidách a 500 záznamů o sporadických meteorech (případně meteorech jiných rojů). Pozorování bylo intenzivně rušeno aktivitou komárů. Simultánně probíhalo pozorování fotografické, ale bez úspěchu (1).
Celkem byly v r. 1954 pozorovány roje: Bootidy, hUrsidy, dAquaridy , Perseidy, Aurigidy, Orionidy, Leonidy, Geminidy v úhrnné době 45 h 36 min, získáno bylo 1357 záznamů meteorů.
Fotograficky bylo získáno 91 snímků oblohy, není však uvedeno, zda byl vyfotografován nějaký meteor. Práce se zúčastnilo 15 pozorovatelů, kteří celkově pozorovali 135 h 02 min (1).
Práce zapisovatele pozorování byla tehdy náročná, neboť okamžik přeletu meteoru se zapisoval s přesností na sekundy s pomocí stopek. Neexistovalo tehdy ještě signalizační zařízení, tzv. "krmítko", ta bylo zavedeno až pro pozorování metodou nezávislého počítání.
Prostorové podmínky na hvězdárně byly tehdy velmi stísněné. Na Kraví hoře se nacházely sice 2 kopule, jedna z nich však patřila astronomickému ústavu PF MU. Kopule OLH měla v přístavbě dvě místnosti, z nichž jedna sloužila jako pokladna, v ní také byly kyvadlové hodi-ny,druhá místnost byla skladiště. Každá z nich měla výměru snad kolem 4 m2. Z tohoto důvodu byl materiál potřebný pro pozorování meteorů (lehátka, přikrývky)složen pod podlahou kopule, u paty pilíře dalekohledu.
Hlavní dalekohled kopule byl vybaven objektivem o průměru 20 cm. Byl vypůjčen z VUT. Poněvadž tubus dalekohledu měl průměr menší, byl objektiv umístěn v kuželovitém nástavci. Pohon dalekohledu zajišťoval hodinový stroj uváděný do pohybu závažím, takže demonstrátor musel občas točit klikou a vytahovat závaží "nahoru". Teprve za několik let hvězdárna získala Zeissův dalekohled s objektivem 20 cm a ohniskovou vzdáleností 2225 mm.
Poměry na hvězdárně byly několik let dosti familiární, starší členové sekce měli nejen klíče od kopule, ale dokonce i přístup k razítku OLH(!). Kancelář hvězdárny se nacházela v prostorách astronomického ústavu PF MU, kde byla hvězdárně propůjčena 1 místnost. V místnostech AÚ se konávaly také schůze meteorické sekce, alespoň v počátečních dobách její činnosti. V druhé polovině 50. let jsem se setkávali v místnosti areálu Nové radnice (patrně tam byla tehdy redakce časopisu Věda a život). Výjimečně se konala schůze i jinde. Teprve v r. 1959 se poměry změnily následkem postavení planetária.
Ředitelem hvězdárny byl od počátku RNDr. Otto Obůrka (nar. 1909), muž značně ambiciózní, který se vypracoval až na mimořádného profesora deskriptivní geometrie na VUT v Brně. Ředitelem hvězdárny byl ve vedlejším pracovním poměru. Pokud měla OLH málo zaměstnanců, byl na hvězdárně přítomen snad každý večer.
Tajemníkem hvězdárny byl zpočátku snad p. Wildmann, později paní Trávníčková, která tuto funkci zastávala mnoho let.
Dalším zaměstnancem byl prom. fyzik Zdeněk Kvíz, a to až do r. 1958, kdy odešel na AÚ do Ondřejova. Ten zabezpečoval odbornou úroveň práce meteorické sekce a vedl i demonstrátorskou sekci.
Předsedou meteorické sekce byl Luboš Kohoutek, který po 5. semestru studia fyziky v únoru 1956 odešel studovat astronomii do Prahy. Vedení sekce převzal Jiří Grygar, který však po roce udělal totéž, takže sekci pak předsedal do července 1959 Jaromír Mikušek.
Pro meteorickou sekci byl v r. 1955 významný březen, kdy bylo poprvé uskutečněno teleskopické pozorování meteorů dalekohledy Somet-binar 25x100. 4 pozorovatelé za 37 minut pozorování spatřili 3 (!) meteory (1).
Od tohoto měsíce se střídala teleskopická pozorování s vizuálními. V meteorické sekci dokonce vznikly "frakce" - přívržencům teleskopických pozorování se říkalo "čučurinci", těm co raději pozorovali vizuálně "kujebáci". Z meteorických rojů byle tento rok pozorovány Lyridy, d Aquaridy, Perseidy, Orionidy, Leonidy a Geminidy.
Na pozorování Geminid byla uskutečněna první z dlouhé řady meteorických expedic, a to na Radhošti. Expedice byla pojmenována GEMINEX-RADEGAST. Zúčastnilo se jí osm osob. Za účelem pozorování si vybudovali účastníci sněhovou bariéru, aby byli chráněni před větrem. Poprvé bylo realizováno pozorování ve vymezené oblasti oblohy a pravděpodobně byla poprvé použita metoda nezávislého počítání. Ve dvou nocích bylo získáno 3785 záznamů o meteorech při celkové pozorovací době 57 h 54 min a pozorovací době skupiny 21 h 08 min ( ve dvou nocích!).
Nutno poznamenat, že v tehdejších dobách k aktivitě sekce patřily pravidelně pořádané schůze s odborným i organizačním programem. To ostatně nebylo asi jen výsadou meteorické sekce.
V r. 1956 se pokračovalo v teleskopických pozorováních, avšak s menší aktivitou. Velká událost se však uskutečnila 26. a 27. května. Byla jí Konference meteorářů (později datovaná jako I.). Uspořádána byla v hotelu Morava na Novobranské ulici v Brně. Byly předneseny tyto referáty: Dr. O. Obůrka, Mezinárodní geofyzikální rok; prom. fyz. Z. Kvíz, Přehled o tom, co víme o meziplanetární hmotě; J. Grygar, Metody vizuálního pozorování; prom. fyz. Z. Kvíz, Pozorování teleskopických meteorů; L. Kohoutek, Zpracování pozorování meteorů; Doc.V. Guth, Metoda středního pozorovatele; Doc.V. Guth, Mezinárodní geofyzikální rok; prom. fyz. Z. Kvíz, Hlavní body navrhované IAU.
Z návrhu usnesení konference jsou některé body zajímavé, např.:
- Ministerstvo kultury má jednat s ústředím ROH o možnosti přidělování poukazů na rekreaci pozorovatelům do stejného místa.
- Urychlení jednání o reorganizaci ČAS, jejíž meteorická sekce by pak byla vrcholnou organizací všech meteorářů.
- Úkolem meteorické sekce v Brně bude rozdělení souhvězdí na menší oblasti za účelem přesnějšího určování polohy meteorů.
- Brno - řízení amatérského pozorování meteorů
(Poznámka: v srpnu končí v kronice meteorické sekce pravidelně vedené zápisy, které pořizovala původně Gertruda Studená, později Věra Šuralová. Další zápisy byly vedeny od r. 1959 s využitím písemných materiálů pořízených v tomto období).
V srpnu se v Brně opět uskutečnilo pozorování Perseid, avšak paralelně s tím byla
uspořádána II. meteorická expedice v Beskydách. Organizátorem byl Ing. Bohumil Maleček, tehdy ředitel hvězdárny v Plzni (Plzeň tehdy měla hvězdárnu umístěnou na střeše gynekologické kliniky) Expedice, pojmenovaná EXPERBES se konala ve dnech 2. -16. 8. 1956. Účastnilo se jí přes 50 pozorovatelů. Materiálně ji zabezpečoval ředitel hvězdárny ve Val. Meziříčí p. Doleček. Pozorovací stanoviště se nacházelo na Hlaváčkách. Z Brna se expedice účastnilo 6 pozorovatelů. Bohužel, se zpětnou platností se nepodařilo již získat statistiku pozorování. Skutečností je, že se pozorovalo metodou nezávislého počítání. Napozorované materiály zpracoval Zdeněk Kvíz a použil je pro svoji dizertační práci. Časopisecky (pokud je mi známo) publikovány nebyly.
Rok 1957 začal pro sekci odvážným pokusem pozorovat na Radhošti Quadrantidy. Expedice QUADRAD začala již 31. 12. 1956. Zúčastnilo se jí 20 pozorovatelů ze 7 měst, z toho 9 z Brna. Expedice byla po odborné stránce na 100% neúspěšná, společensky však byla značně přínosná.
V únoru převzal vedení sekce po odstoupivším Jiřím Grygarovi Jaromír Mikušek, studující odborné fyziky na PF MU.
V. r. 1957 jsem "pronikl" do demonstrátorské sekce. Demonstrátoři byli tehdy snad vesměs studenti středních a vysokých škol. Sekci vedl Zdeněk Kvíz. Scházívali jsme se přímo v budově kopule, pokud byla zima, tak v její pokladně. Jednou se do ní natěsnalo dokonce 14 demonstrátorů. Programem schůze byl vždy referát některého z členů, šlo totiž nejen o rozšíření odborných znalostí, ale také o "výcvik" v přednášení u dalekohledu. Hlavním studijním materiálem se stala dvoudílná Astronomie V. Gutha a aj. Přednesené referáty pak byly hodnoceny po stránce odborné a metodické.
Po pracovněprávní stránce bylo postavení demonstrátorů krajně neformální. Neexistoval žádný smluvní vztah ve formě dohody o práci či nějak podobně. Demonstrátorem mohl být každý, kdo se na to cítil a komu Z. Kvíz výkon služby povolil. Nejmladší demonstrátor měl 14 roků. Sekce na každý večer stavěla do služby 2 demonstrátory na dobu 2 hodin. Při počtu členů v sekci mohl každý obsadit za měsíc cca 4 večery. Odměna byla po méně zkušené 4 Kčs/h, pro zkušenější 5 Kč/h. Později Doc. Obůrka tuto stupnici rozšířil na hodnoty 3 - 6 Kč/h. (Pro porovnání cen - za 5 Kč se dalo ujet vlakem 36 km, bochník chleba stál něco přes 5 Kč). Nevzpomínám si, že bychom proti tomuto ocenění něco vážněji namítali.
Na jaře prožívala OLH návštěvnický boom, neboť se z vesmíru "vynořila" nádherná kometa Arend-Rolland 1956 h. Vyvinul se u ní ohon snad 10o dlouhý , pak i "protichvost" dlouhý rovněž několik stupňů. Rekord v počtu návštěvníků za večer bylo 1200 platících osob. (poznamenávám, že vstupné tehdy činilo 1 Kč pro dospělého a 0,50 Kč pro děti. Členové ČAS měli vstup bezplatný.). Byla to největší astronomická událost v Brně po zatmění slunce v r. 1954.
Význačnou společensky-odbornou událostí v r. 1957 byla II. konference pozorovatelů meteorů, opět konaná v hotelu Morava, ve dnech 4. a 5. května. Přednesené referáty: Doc. V. Guth, Nové objevy v meteorické astronomii; Dr. V. Vanýsek, Kometa Arend Rolland; prom. fyz. Z. Kvíz, Statistické metody pozorování meteorů; J. Grygar, Poznámky ke zpracování pozorování meteorů;, L. Kohoutek, Vliv zorného pole na určení magnitudy teleskopických meteorů. Druhý jednací den se domlouvalo uspořádání celostátní meteorické expedice pod vedením Ing. B. Malečka.
V pozorovací metodice sekce došlo ke změně. Nebyly již pozorovány specielně meteorické roje, nýbrž teleskopicky oblast světového pólu a to tak zvaných světových dnech. Šlo o třídenní období v období novu, kdy se na celém světě konala pozorování různého druhu. MGR byl vyhlášen na období přibližně červen 1957 až leden 1959, s těžištěm v r. 1958.
Od 16. července do 6. srpna se konala další celostátní expedice (II. celostátní, IV. dle brněnského datování) nazvaná B-KOMPLEX. Měla skutečně komplexní povahu: pozorování meteorů metodou nezávislého počítání, pozorování teleskopických meteorů spojené se zakreslováním, a to ze 4 stanic, pozorování Slunce, pozorování meteorologická a vedení časové služby. Expedice měla 81 účastníků, z Brna se účastnilo 6 pozorovatelů meteorů a další nezjištěný počet osob. Bohužel, počasí expedici příliš nepřálo , pozorovací materiál byl nedostatečný. Navíc byly potíže s místním obyvatelstvem, - někdo přeřezal telefonní drát mezi stanicemi.
14. 9. se uskutečnila meteorářská večeře, jíž se zúčastnilo 16 osob.
Poslední význačnějším akcí byl pokus o pozorování Leonid na expedici VSELEX, jíž se zúčastnilo 9 pozorovatelů. Pozorovalo se však jen jednu noc. Nebyl získán použitelný materiál.
Přelomem v osudech sekce se stal 30. duben. Jaromír Mikušek totiž tento rok ukončil studium elektroniky a vakuové fyziky na PF MU a dostal umístěnku do Tesly v Rožnově. Byly uspořádány volby nového předsedy, jímž se stal Jiří Sedláček, studující I. ročníku matematiky a fyziky na PF MU.
Velká akce se uskutečnila v červnu. 18. 6. se konala III. konference pozorovatelů meteorů. Přednesené referáty:
- Luboš Kohoutek, Zhodnocení práce amatérských pracovníků v meteorické astronomii od po-slední konference. (Referent konstatoval, že od poslední konference bylo uspořádáno 5 expedic, z toho 3 celostátní. Hlavním úkolem bylo zjištění podílu slabých meteorů na celkové hustotě meziplanetární hmoty, aplikace metody nezávislého počítání, pozorování ve vymezených oblastech oblohy a určování individuálních drah fotografických a teleskopických meteorů. Výsledky byly částečně publikovány v Bull. Astr. Inst. Czech.)
- Jiří Grygar, Shrnutí pozorování nového roje aLyrid. (Roj byl objeven na expedici T-KODEX a nezávisle v SSSR. Maximum bylo v noci 15/16 7.)
- Zdeněk Kvíz, Pravděpodobnost spatření meteoru
- Jiří Grygar, Výšky teleskopických meteorů.
- Luboš Kohoutek, Fyziologické vlivy pozorovatele na určování základních údajů o teleskopických meteorech.
- Jana Kvízová, Dopad meteoritu na Příbramsku (Pád meteoritu byl poprvé v historii pozorován fotograficky a nalezeny pak dva kusy o celkové hmotnosti 5,3 kg) (Poznámka: Tato událost podnítila Dr. Ceplechu ke zřízení sítě celooblohových komor.)
- Lubor Kresák, Struktura meteorických rojů.
- Jaromír Mikušek, Expedice na Hlaváčky 1959.
- Ve shrnutí bylo konstatováno, že v Bull. Astr. inst. Czech bylo publikováno 8 prací z meteorické astronomie.
Jako program činnosti do budoucna byly doporučeny následující metody:
- Vizuální pozorování ve vymezené oblasti kolem zenitu a v různých výškách nad obzorem.
- Teleskopická pozorování různými typy přístrojů (simultánně), zjišťování výšek teleskopických meteorů, zjišťování rozložení radiantů teleskopických meteorů, pozorování ve vybraných polích poblíž ekliptiky, pozorování teleskop. meteorů v různých vzdálenostech od radiantu roje.
- Fotografický program - určování barevných indexů a spekter meteorů.
(Poznámka: Všeobecně se dá říci, že hlavním tématem pozorovací činnosti koncem 50. a začátkem 60. let bylo zjištění pravděpodobnosti spatření meteoru a zjištění strmosti luminozitní funkce meteorů, tj. základu exponenciální funkce, vyjadřující závislost počtu meteorů na jejich hvězdné velikosti. S odstupem doby se dá říci, že to byla práce tak trochu beznadějná. Nicméně jsme se řídili heslem, vylepeným na stropě hvězdárenské pokladny: "Pozorování meteorů patří bezpochyby k nejušlechtilejším zájmům člověka" - Ticho de Quis.)
Současně s touto konferencí byla uspořádána konference lidových hvězdáren a astronomických kroužků. Konala se v "Starém zemském domě" na tř. Obránců míru (dnes Joštově, v níž dnes sídlí Ústavní soud). Při té příležitosti byly pořádány kulturní akce - zábavní večer s kulturním programem a tancem a 20. 6. zábavní večer na brněnské přehradě na lodích Bratislava a Mír.
Patrně vůbec nejvýznamnější událostí v druhé polovině desetiletí byla restaurace Československé astronomické společnosti.
Ve své původní podobě byla činnost ČAS nenápadně tlumena, pravděpodobně proto, že v době hluboké totality dobrovolná sdružení tohoto typu nebyla u KSČ oblíbena, neboť jako masová zájmová organizace s odborným zaměřením se vymykala politické kontrole. Nebyla také členem Národní fronty. Stará členka ČAS, komunistka Landová-Štychová se zřejmě snažila o zachování této organizace, avšak způsobem, který se dnes musí jevit jako absurdní. Přisuzovala v podstatě ČAS význam v boji proti imperializmu a náboženskému světovému názoru. Nicméně v druhé polovině 50. let byla již ČAS formálně nečinná, přišla také o svůj časopis Říše hvězd.
Restaurace spočívala v tom, že vznikly (samozřejmě zásahem "seshora") vědecké společnosti při Československé akademii věd (ČSAV) a v rámci této akce se ustavila také ČAS při ČSAV. Tato se dělila na pobočky.
Pobočka v Brně byla ustavena koncem jara 1959, kdy se konala zakládající schůze s volbou výboru. Volby výboru řídil Dr. Otto Obůrka. Při této příležitosti došlo k prvnímu střetu. Dr. Obůrka měl zájem na tom, aby předsedou pobočky v Brně. byl zvolen prof. Procházka z VUT (mimochodem autor knihy Sférická astronomie), mezi mladými amatéry celkem neznámý. Mladí členové ČAS chtěli, aby se předsedou výboru stal Dr. Bedřich Onderlička. Toho jsme znali naopak velmi dobře, protože nám umožňoval "vegetovat" v místnostech astronomického ústavu. Dr. Onderlička byl velmi oblíben pro způsob jakým jednal s lidmi. Byl velmi vlídný, umožňoval přístup k literatuře, výpočetní technice, práci v temné komoře, umožnil i přístup do kopule astronomického ústavu "bez dozoru". Časem jsme postřehli, že existuje určité pnutí mezi zájmy astrnomického ústavu a hvězdárny (jednou nás při schůzi meteorické sekce bez udání důvodu vykázal z místnosti AÚ).
Dr. Obůrka při schůzi prosadil svůj záměr velmi jednoduše. Vystihl, že prof. Procházka ne-bude mít zcela jistou podporu a tak nechal o výboru pobočky hlasovat v celku. Výbor ovšem "prošel".
V budoucnu se ukázalo, že ani k ČAS neměl Dr. Obůrka zcela loajální vztah, což se projevilo např. v jeho článcích v Říši hvězd a později různými drobnými,ale nepříjemnými spory, zejména o zásluhy.
Meteorická sekce uskutečnila další výlety, z toho jeden týdenní na Malou Fatru.
Ve dnech 24. 7. až 6. 8. se konala IV. celostátní expedice TEXAS-D v Beskydech na Hla-váčkách. Místo konání bylo vybráno na základě rozboru výskytu oblačnost podle klimatologického atlasu. Nebylo totiž možno z nějakých důvodů (snad přestavba hotelu) uspořádat expedici na Bezovci. Průběh expedice ukázal, že atlas zklamal. Nejdelší pozorovací čas členů brněnské skupiny ( bylo jich 13), byl 10 h. Expedice však byla pojata velkolepě. Účastnilo se jí asi 70 osob. Programem bylo určování pravděpodobnosti spatření meteoru ve dvou typech dalekohledů, určování výšek teleskopických meteorů, srovnávání údajů o meteorech získaných různými přístroji, určování pravděpodobnosti spatření vizuálních meteorů, vizuální statistika a fotografování. Odpůrci volby lokality s hořkým zadostiučiněním si ověřili, že na Slovensku zatím bylo docela slušné počasí.
Další pozorování v Brně se týkalo Perseid, hlavní program byl fotografický - určování barevných indexů meteorů a určování úhlových rychlostí rotujícím sektorem a rotujícím klínem. Použito bylo 8 komor, celková doba expozice činila 24,5 h. Bohužel není zaznamenáno, zda se nějaký meteor podařilo vyfotografovat. Spíše ne.
V říjnu byl podniknut pokus o pozorování Drakonid, čekal se meteorický déšť, ten však na-stal v 11 h SEČ. Později bylo uskutečněno ještě pozorování teleskopické.
Celkem s v roce 1959 pozorovalo v 16 nocích (včetně expedice) a bylo uspořádáno 6 výletů.
Seznam členů meteorické sekce zdob před r. 1960 se nezachoval parně žádný. Je však zaznamenáno, že pozorování se zúčastnilo 27 pozorovatelů.
Astronomicky význačnou událostí v r. 1959 bylo částečné sluneční zatmění, na které se vydařilo počasí.
Další událostí roku 1959 bylo uvedení nové budovy hvězdárny s planetáriem do provozu. Jednalo se o malý typ planetária, jehož objektivy musely být přeostřeny na větší průměr kopule. Přesto jsme byli pohledem na umělou oblohu uchváceni. J. Grygar dokonce tvrdil Dr. Obůrkovi, že efekt je hezčí, než jaký zažil v planetáriu moskevském…
Důležité ovšem také bylo, že hvězdárna konečně získala místnosti pro ředitele, zaměstnance a spolupracovníky. Amatérům byla přidělena místnost v suterénu. Schůze se nyní konaly v přednáškovém sále, který měl nádherně vyzdobený strop - vzorem byly staré astronomické malby. K sálu ovšem patřila promítací kabina, pod planetáriem byla zřízena dílna, v níž pracovali amatéři Karel Jehlička a později také Jaroslav Medek Rovněž mohla být konečně instalována knihovna (ta byla později zařazena do celostátní sítě knihoven). Knihovnicí se stala Eleonora Schmidtová, později Jitka Klimešová. Hlavním lektorem v planetáriu byl Jiří Vagera, později však v něm přednášeli i jiní členové demonstrátorské sekce.
S velkým nadšením se setkala odsuvná střecha, protože meteoráři nebyli nuceni vytahovat své dalekohledy na trávník, mohli pozorovat buďto z pozorovatelny (zvláště v zimě, nebo s ploché střechy). Na střeše byl instalován coelostat, který promítal obraz slunce do sálu.
(V pozdějších letech tam byly umisťovány i jiné přístroje, např. vyřazený vojenský dálkoměr, který "dohodil" Josef Boldiš nebo radioteleskop zhotovený z vojenského světlometu (Jehlička a Medek).)
K otevření nové budovy nechala hvězdárna zhotovit tři druhy odznaků. Jeden typ symbolizoval přístroj planetária, druhý kopuli, třetí, se stylizovanou raketou, pak byl odznakem Klubu mladých astronomů (KMA), který byl rovněž tento rok zřízen. Každý typ odznaku byl vyhotoven v několika barevných provedeních, z nichž však některá odporovala heraldickým pravidlům.
KMA se stal pro další léta hlavním "dodavatelem" nových členů sekcí (předtím byli získává-ni náhodně nebo z nepravidelně pořádaných kurzů).
Naskýtá se otázka, jak to, že se dařilo financovat tak rozsáhlou aktivitu. Hlavní příčinou do-statku peněz na různé akce byl význam, který "strana a vláda" hvězdárnám přisuzovaly. Měly se stát nástrojem v boji za prosazování tzv. vědeckého světového názoru a ateismu. Pod pojmem "vědecký světový názor" se ovšem myslel dialektický materialismus v naprosto rigidní formě, nepřipouštějící kritický přístup, a již tím se stal v podstatě nevědeckým Expedice byly považovány primárně za vzdělávací akce. I v budoucnu se vedly spory o to, zda programem činnosti hvězdáren je i výzkum jako takový, či zda je jen prostředkem vzdělávacím paralelně s popularizační činností.
Otevření nové budovy umožnilo také přenesení "teoretických" aktivit z Přírodovědecké fakulty na hvězdárnu. Až dosud se pořád zpracovávala pozorování v místnostech astronomického ústavu. Nyní jsme mohli pracovat v kancelářích. Bohužel, velkým nedostatkem byla skutečnost, že nás neměl kdo vést. Při našem vzdělání a znalostech (nebo neznalostech) metodiky jsme si troufli jen na jednoduchou statistiku. Leden roku 1960 byl věnována statistice pozičních úhlů meteorů, napozorovaných na T-KODEXU (meteory byly již napsány na kartičkách, takže třídění bylo jednodušší).
V dubnu 1960 předseda meteorické sekce J. Sedláček zorganizoval 10.expedici do Mohelna na pozorování Lyrid (LYMEX), jíž se zúčastnilo 9 pozorovatelů. Bohužel, pozorovací doba činila jen 4,5 h (opět klimatologický atlas!), napozorováno bylo 70 meteorů a tak veškerý užitek byl jen společenský - v tomto směru se expedice vydařila.
Pozorovatelsky úspěšnější byl květen s celkovou pozorovací dobou skupiny 12 h.
Vrcholnou akcí byla opět celostátní expedice ve dnech 14. až 27 srpna (PRATUREX). Byla zaměřena na pozorování slunce (s malým efektem), proměnných hvězd, družice Echo, pozorování meteorologická a ovšem pozorování meteorů. Meteorické programy byly tři: zjišťování ekliptikálního rozložení radiantů teleskopických meteorů( Z Kvíz), pozorování různými přístroji (vedoucí..?) a určování výšek teleskopických meteorů (L.Kohoutek). Kohoutkův program dopadl nejlépe, neboť se podařilo napozorovat kolem 180 meteorů spatřených současně ze dvou stanic - materiál ve světě ojedinělý.
Mezi 15 brněnskými účastníky byli i tentokrát profesionálové: Dr. O. Obůrka, Dr. K. Raušal, prom. biolog J. Vagera, a E. Schmidtová. Expedice se utábořila ve stanovém táboře u Piešťan. Poněvadž i tentokrát byla finančně podpořena Osvětovým ústavem, absolvovali pozorovatelé téměř denně přednášky (to ovšem byl z nutnost i na předešlých celostátních expedicích). Výšky meteorů bylo nutno určovat pozorováním z více stanic, proto nás rozvážel denně na stanice autobus k tomuto účelu zvláště přidělený.
Na expedici došlo ke zvláštní události. Při návštěvě Slovakofarmy Hlohovec získala zá-stupkyně Osvětového ústavu D. Kohoutková nevyzkoušený prostředek, s názvem Panergen , který měl udržet uživatele v dlouhodobé bdělosti Skutečně první noc přivedl pozorovatele do skvělé pohody. Bohužel po jeho užití nenásledoval potřebný odpočinek a když byl "naordinován" další noc, projevily se asi u poloviny nadopovaných jasné známky otravy. Podle odhadu studujícího farmacie J. Slimáčka byl v Panergenu kromě kofeinu také strychnin (!). Jedna z výškových stanic byla téměř úplně, kromě vedoucího p. Zelenky, pozorovatelsky vyřazena.
Brněnská účastnice Eleonora Schmidtová byla tehdy prohlášena za druhou nejlepší pozorovatelku expedice.
Na podzim bylo započato se zpracováním materiálu získaného za 4 roky. Uskutečnil se také pokus o pozorování Orionid, nezdařil se však pro velkou mlhu (skupinová pozorovací doba byla jen 1 h 50 min).
Ve statistice za rok 1960 je zapsáno 20 pozorovatelů, z nichž největší dobu odpozoroval Jan Čermák (35 h), dalších 8 pozorovatelů pozorovalo více jak 20h a 4 více než 10 h. Zapisovatelů je registrováno 10, z nichž Zdeněk Bečka zapisoval 14 h 15 min. Celková pozorovací doba činila 342 h, celková doba zapisování 53 h 45 min.
Do roku 1961 vstoupila sekce s 28 členy za předsednictví Jiřího Sedláčka.
První tři měsíce v r. 1961se v meteorické sekci neuskutečnilo žádné pozorování, pouze se zpracovávalo. Protokoly byly přepisovány na kartičky, což byla nová metodika, umožňující zpracovávat statistiky s menším počtem chyb. Započaly práce na vyhotovení katalogu meteorů, spatřených alespoň dvěma pozorovateli ( tzv. "sichrmeteory"). Výrobu tohoto katalogu vedli Jan Kučera, Jiří Sedláček a Miroslav Šulc (katalog byl později skutečně brněnskou hvězdárnou vydán). V dalších měsících se již občas pozorovala teleskopicky oblast světového pólu.
22. května nastoupil do zaměstnání na hvězdárně znovu pan Tálský.
20. června 1961 zemřela mladá členka sekce Věra Jurásková-Šuralová.
Koncem července se začala připravovat expedice, do které se nepřípustným způsobem pokoušel zasáhnout Osvětový ústav v Praze, když odmítl účast několika lidí, mezi nimiž byl i J. Grygar a J. Kvízová. Hlavní vedoucí expedice Koutek a Kvíz pohrozili jejím bojkotem, před nímž OÚ kapituloval.
VI. celostátní expedice (XII. dle brněnského datování)- BEŠEFEX - se konala na Bezovci ve dnech 6. - 19.8.1961. Její program se podařilo splnit i při neúplném počtu pozorovacích nocí (8). Tři pozorovací skupiny (vedoucí programu Z. Kvíz) po 10 lidech napozorovaly přes 5000 meteorů vizuálně ve vymezené oblasti kolem zenitu ( vymezení se provádělo standardně ráfky jízdních kol). Dvě menší skupiny pozorovaly různými přístroji a napozorovaly přes 1000 meteorů (vedoucí programu L. Kohoutek). Za Brno se expedice účastnilo 10 pozorovatelů.
Tentokrát bydleli účastníci přímo v hotelu pod vrcholem Bezovce. Solidní ubytování však mělo kupodivu na pozorovatele demoralizující vliv, neboť vyvolávalo nudu. Kromě toho podávaná strava trpěla nedostatkem kvantity i kvality. Při hodnocení byly předneseny stížnosti na nepřejícný postoj některých nadřízených institucí a lidových hvězdáren. Nejhorší však bylo, že v závěru došlo na expedici k velmi neblahému konfliktu, následkem něhož se rozjížděli účastníci v nepřátelské náladě a brněnská meteorická sekce ztratila několik pozorovatelů.
Jinou, pro MS nepříjemnou skutečností, byl odchod Eleonory Čermákové ze stavu zaměstnanců hvězdárny, neboť na hvězdárně nebyl jiný pracovník, který by měl na starosti meteorickou astronomii. Teprve později se do této funkce uvázala Marie Kopečná.
V září byl dokončován katalog "sichrmeteorů"
Ve dnech 14. a 15. října se konala v Brně IV. celostátní meteorická konference. Přednesené referáty byly následující:
Z. Kvíz, Naše práce od poslední konference.
Z. Ceplecha, Pokroky meteorické astronomie.
Ing. Plavcová, Radioelektrické pozorování meteorů.
J. Rajchl, Spektra meteorů.
L. Kohoutek, Výšky teleskopických meteorů.
J. Mikušek, Geminidy 1958.
Z. Kvíz , Meteorický prach v atmosféře, (Přednesena Bowenova teorie o souvislosti meteorické aktivity s atmosférickými srážkami.)
Z. Ceplecha, Příbramský meteorit.
J. Grygar, Fyziologické vlivy při pozorování meteorů.
Zprávy o činnosti sekcí (referovali zástupci z Brna, Plzně, Roztok, Hradce Králové, zmíněna činnost v Prešově a Kyjově).
Z. Kvíz, Program činnosti na příští období. Referent vytyčil následující metody: Určování výšek vizuálních meteorů pozorováním ze dvou stanic, vizuální pozorování meteorických rojů ve vymezené oblasti oblohy, teleskopická pozorování v oblasti pólu, teleskopické sledování různých polí na obloze, určování výšek teleskopických meteorů, navázání pozorování různými přístroji, teleskopická pozorování v polích různě vzdálených od radiantu.
Vývoj událostí po konferenci (začalo se používat označení "seminář") byl osudový. Zapříčiněn byl tím, že studijní zájem J.Sedláčka (členem sekce od r. 1956) na PF UJEP (po vyhlášení, že ČSR se mění na ČSSR se také změnil název brněnské univerzity) se začal klonit k fyzice pevné fáze. V r. 1961 se konaly (dříve pravidelné) schůze už jen ojediněle, klesala pozorovací činnost a následkem toho došlo ke konfliktu mezi Jiřím Sedláčkem a Miroslavem Šulcem ve věci koncepce práce, který byl řešen na schůzi 17. 10. Výsledkem jednání bylo, že J. Sedláček zůstává předsedou sekce de iure, ale fakticky je ponechána sama sobě.
V listopadu byl předán "rukopis" katalogu "sichrmeteorů" k tisku. J. Kučera a M. Šulc se začali zabývat problémem měření spektrální citlivosti očí pozorovatelů (kdysi vyslovil Dr. Ceplecha domněnku, že pozorovatelé, kteří vidí nápadně méně meteorů, mohou mít citlivost očí narušenu).
V prosinci dopadla na sekci restriktivní opatření. Dr. Obůrka zakázal používání spacích pytlů, které byly původně pro potřeby meteorářů zakoupeny (určitou logiku to mělo, v době kdy se pytle kupovaly, se pozorovalo částečně ještě z lehátek, nyní se židlí, kromě toho někteří pozorovatelé nebyli k pytlům až tak šetrní). Poněvadž mrzlo, lidé odmítli pozorovat. - V době aktivit Geminid zakázal Dr. Obůrka fotografická pozorování se sektorem a rotujícím klínem s výmluvou, že si je provede sám. Byl to bluff, Dr. Obůrka se zajímal o proměnné hvězdy a tato měření nikdy neprovedl. (později někdo od přístrojů uřezal kabely, což byl definitivní konec možnosti jejich použití.)
Činnost meteorické sekce v r. 1961 byla následující: Včetně expedice bylo napozorováno 372 h 30 min. (nejvíce pozorovala E. Schmidtová 45 h 40 min., 5 dalších pozorovatelů pozorovalo přes 30 h, 4 přes 20 h, 14 méně než 10 h), celková doba zapisování činila 55 h (nejvíce zapisoval Petr Konečný 10 h, dále je uvedeno ve statistice 15 zapisovatelů). Sekce se sešla 37-krát za účelem zpracování pozorování, zúčastnilo se 18 osob. Do roku 1962 vstoupila sekce s 34 členy, avšak 7 jich v r. 1961 nepozorovalo a 6 jich bylo nezacvičených. Předsedou sekce zůstal Jiří Sedláček, studující 4. r. odborné fyziky na PF UJEP.
Z osob, které působily v r. 1961 na hvězdárně je třeba zmínit pana Šebelu, zaměstnaného ve funkci mechanika a údržbáře a maturantku Jitku Klimešovou, která je nyní pod jménem Petrželová služebně nejstarším zaměstnancem hvězdárny. Pokladní byla patrně již delší dobu paní Pavelková. Pokud jde o zaměstnance, je možno poznamenat, že se neobyčejně často střídali, někteří však působili na hvězdárně mnoho let.
Skutečnost, že meteorická sekce byla ponechána bez přímého vedení, se projevila (také díky počasí) pozorovací aktivitou ihned začátkem ledna (Quadrantidy, bohužel s malým úspěchem). Ještě v únoru bylo započato opět se zpracováním pozorování a s měřením spektrální citlivosti oka pomocí interferenčních filtrů, které zapůjčil Dr. Onderlička a fotometrického klínu, zapůjčeného Dr. Raušalem. Zvýšená aktivita se projevila i v oblasti společenské, soustavně se hrály všelijaké hry (nejoblíbenější byla "na vraha", ta však byla Dr. Obůrkou explicitně zakázána) a pořádaly výlety. Stalo se, že se na pozorování sešlo tolik lidí, že pro ně nebyly přístroje a situace se nedala organizačně zvládnout. Zároveň - proti dřívějším dobám - nápadně narostla osobní frekvence pozorovatelů. Např. v květnu, během 8 h práce skupiny, bylo napozorováno 700 meteorů. Pozorování se uskutečnilo i v červnu. (podle návrhu Z. Kvíze se pozorovalo v tzv. kontrolních dnech, které měly ověřit Bowenovu hypotézu o souvislosti mezi aktivitou rojů a dešti).
V meteorické sekci bylo také obnoveno pravidelné schůzování, na němž členové přednášeli na odborná témata (tento zvyk upadl koncem 50. let v zapomnění). Nelze však říci, že meteorická sekce byla u všech zaměstnanců hvězdárny oblíbena. Měli pro ni označení "Šulc a jeho banda".
Vysoká aktivita amatérů se projevila i v demonstrátorské sekci. Demonstrátoři se scházeli patrně pravidelně v pondělí (tehdy měla hvězdárna zavírací den) a na schůzích organizovali sebevzdělávání. Přitom se nepřednášela jen astronomie, ale také matematika a pravděpodobně i fyzika, později byl učiněn pokus o výuku angličtiny. Zadávaly se rozmanité testy a byli zkoušeni noví adepti. Protagonistou této sekce byl Jan Kučera, ze zaměstnanců ji měl na starosti prom. biolog Jiří Vagera ( kromě toho vedl přerušovaně pracující sekci pozorovatelů proměnných hvězd).Jinou aktivní skupinou působící začátkem 60. let byla "Plasma", věnující se pozorování planet.V podstatě byl rok 1962 na hvězdárně velmi dynamický.
Stojí za podotknutí, že v tomto období "vyrůstalo" na hvězdárně několik významných osobností - Karel Jehlička (elektronika), Jiří Zeman,(po mnoha letech výrobce laserových dálkoměrů) Čestmír Greger (kosmonautika), Jaroslav Medek (přístrojová technika ), Zdeněk Mikulášek (astrofyzika a meteorická astronomie, donedávna ředitel hvězdárny, nyní docent na PF MU), Zdeněk Pokorný (planetární astronomie, astrofyzika, kdysi ředitel hvězdárny v Prostějově, nyní v Brně) aj.
V červenci došlo ke sporu s vedoucími osobnostmi amatérské meteorické astronomie, kteří prosazovali účast osvědčených pozorovatelů na expedici, bohužel v té době již částečně neaktivních. Z Brna byli navrženi pozorovatelé na základě jejich aktivity v Brně. Spor skončil kompromisem, dva navržení význační brněnští meteoráři Bečka a Brlka se expedice nakonec nemohli zúčastnit. Na expedici tudíž jelo z Brna 8 pozorovatelů, z nichž dva už v r.1961 nebyli aktivní.
Expedice byla uspořádána v době od 20. srpna do 3. září v Ondřejově. Jejím programem bylo navázat radioelektrická pozorování na teleskopická a vizuální. Bohužel se ukázalo, že čas jako jediný identifikátor totožnosti radioelektrického a teleskopického pozorování meteoru nestačí.Byl nalezen jen malý počet koincidencí. V tomto směru nebyla expedice úspěšná, přestože pozorovací doba byla dostatečná. Z brněnských účastníků měl největší pozorovací čas Vojtěch Kyas (32 h 30 min), nejdelší čas zapisování Eleonora Schmidtová (10 h).
7. září se konala schůze sekce, na které dal její předseda Jiří Sedláček sekci oprávnění, aby si počínala samostatně, následně proto jako vnitřní status sekce byla vyhlášena anarchie (čímž byla míněna přímá demokracie) a přijata pravidla, "diskrimunující" neaktivní členy. Nadále se pokračovalo ve zpracování, spočívajícím v psaní kartiček a vypracovávání statistiky pozičních úhlů meteorů z brněnských pozorování od r. 1958. 28. října byla napsána 10 000. kartička tzv. základního katalogu meteorů. ( Bohužel, tento katalog byl zubem času později znehodnocen - kartičky se poztrácely).
V listopadu ve dnech 10. a 11. se uskutečnil meteorický seminář v Banské Bystrici (jinak V. celostátní meteorická konference). Patronát měla banskobystrická hvězdárna, vedená tehdy horolezkyní Zibrinovou. Přednesené referáty:
M. Šimek, Metody měření rychlosti meteoru radiolokátorem
Ing. Plavcová, Radioelektrické pozorování Geminid v r. 1959
V.(?) Mlejnek,Expedice v Úpici
J. Kvízová, Chyby v určení hvězdných velikostí vizuálních meteorů
J. Štohl, Chyby v určení směru a rel. pozice meteorů
J.Grygar, Letošní expedice
J. Grygar, Pokus L. Kohoutka o zjištění barevného indexu meteorů, náhodně zachycených v atlasu z Mt Palomaru.
J. Grygar, Expedice 1963
M. Šulc, Spektrální citlivost oka
Zprávy o činnosti sekcí v Brně a Hradci Králové
V. Guth, Zpráva o konferenci v Bulharsku
Z. Kvíz, Instruktáž o zpracování pozorování
V prosinci dále pokračovala pozorovací
i teoretická činnost
Celkové výsledky v r. 1962 byly relativně extrémní. Pozorování se zúčastnilo
26 osob, z toho dvě jako hosté, celková pozorovací doba činila 412 h
50 min. Nejpilnějším pozorovatelem byl Vojtěch Kyas s celkovou dobou
55 h 30min. Další dva pozorovatelé pozorovali přes 40 h, 6 pozorovatelů
přes 20 h, 6 přes 10 h. Na zapisování se podílelo 23 osob, z toho 3
jako hosté, celková doba zapisování byla 84 h 10 min. Nejvíce
zapisoval Jan Čermák 11 h 40 min následován E. Schmidtovou s 10 h.
Ostatní měli doby pod 10 h. (Ve statistice je zahrnuta i expedice). Na
zpracování materiálů se členové sekce sešli 47 krát, nejpilnější
byl Jan Kučera, který se dostavil 38krát. Celkem se zúčastnilo 26 členů
a hostů. Průměrná účast na zpracování byla 3,7 osob. Proti předešlému
roku došlo k poklesu v počtu výletů.
Do roku 1963 vstoupila sekce s 30 členy a jedním externistou. Z nich 3
nebyli aktivní, 4 nebyli zacvičení. Předsedou de iure zůstal (již
neaktivní) J. Sedláček .
Podařilo se vyřešit problém dozorů nad meteoráři při pozorování,
neboť si je vzala dobrovolně na starost lektorka hvězdárny Marie Kopečná,
jinak také řádná členka sekce.
Rok 1963 začal špatným počasím.
Meteoráři byli odkázáni jen na zpracování, sešli se v lednu 5krát
s průměrnou účastí 5 osob. Dr. Obůrka povolil používání spacích
pytlů. Pozorování se uskutečnilo až koncem února s programem
kontroly reálnosti meteorů (tzv. problém "duchů", tedy nereálných
vjemů meteorů). Na konci února byly sekci dodány barevné filtry s tím,
že bude testovat možnost určování barevných indexů teleskopických
meteorů. Při zpracování byla dokončena statistika pozičních úhlů
meteorů.
V březnu bylo započato pozorování s filtry (modrým BG3 a červeným
RG1)), přičemž se zjistilo, že modrý snižuje meznou hvězdnou
velikost (mhv) o 2 mag. a červený o 3 mag. Vyhlídky pro úspěšnost
metody tedy nebyly velké, nicméně převládal optimismus.
16. března odešla ze zaměstnání na hvězdárně Marie Kopečná, takže
opět nebyl zajištěn soustavný dozor.
30. března se konal na hvězdárně seminář, na kterém přednášel Z.
Kvíz o meteorickém původu kráterů na Měsíci. Postupem, který byl
nazván rektifikací (promítání fotografií kráterů na kulovou plochu
v pozici, v jaké byly fotografovány) zjistil Kuiper, že měsíční krátery
mají kruhový tvar - pozorovaný eliptický je výsledkem projekce.(Do té
doby se předpokládal velmi pravděpodobný původ vulkanický.)
25. a 26. května se konal seminář z meteorické astronomie (VI.
meteorická konference) v Brně. Přítomných byl značný počet. Přednesené
referáty:
J. Grygar, Výšky teleskopických meteorů z materiálů expedice
TEXAS-D.
J. Kvízová, Nový roj pozorovaný na expedici v r. 1961 (jeho radiant je
poblíž aUMa, objeven byl v zahraničí, na expedici provedena jen
kontrola aktivity).
Z. Kvíz, Pravděpodobnost spatření meteoru z materiálu expedice 1961.
J. Kvízová, Strojní zpracování pozorování meteorů.
J. Rajchl, Zakázaná čára kyslíku ve spektru meteoru.
Z. Kvíz, Závažný poznatek z meteorické astronomie (souvislost atmosférických
srážek a radioelektrických frekvencí meteorů s měsíčními fázemi.
V. Guth, Výsledky pozorování meteorického prachu na družicích.
Zpráva o činnosti meteorických sekcí v Brně, Hradci Králové, Prešově,
Roztokách, Plzni, Přerově a Ostravě.
L. Kohoutek, Statistika meteorů v Palomarském atlasu.
L. Kohoutek, K problému hyperbolických rychlostí sporadických meteorů.
V. Topinka, Konstrukce přístroje na proměřování spektrální
citlivosti oka.
G. Onsorge, Konstrukce přístroje na měření citlivosti oka.
M. Šulc, Pozorování s barevnými filtry.
L. Kohoutek, Letošní expedice
V. Mlejnek, Úpická expedice
V květnu bylo ukončeno pravidelné
sobotní zpracování pozorování v 1. pololetí. Byla zjištěna
statistika pozičních úhlů a frekvencí z brněnských materiálů za
období 5 let, celkem 40 nocí, většina materiálu však pocházela z
posledních dvou let. Výsledky zdánlivě potvrdily Bowenovu hypotézu o
souvislosti mezi frekvencí meteorů a atmosférickými srážkami.(Po několika
letech byly výsledky publikovány v Pracích Hvězdárny a planetária).
V červnu vyvstaly problémy s finančním zajištěním expedice. N.p.
Turista žádal okamžité složení částky 22 tis. Kč. Protože se je
nepodařilo vyřešit, musela být expedice přeložena na druhou polovinu
září.
Na schůzi 15. července byl po odstoupení prom. fyzika J. Sedláčka z
funkce (odchod do presenční vojenské služby k datu 1. 9.) zvolen nový
předseda meteorické sekce Petr Brlka (členem sekce od r. 1959), studující
oboru matematika-fyzika na PF UJEP.
V srpnu se konalo vizuální pozorování Perseid a aUrsid . Pozorování
bylo pojato jako oslavné (8. srpna slavila meteorická sekce 10 let od svého
faktického založení) a zácvičné.
Na konci srpna přerušil aktivní službu v meteorické sekci Miroslav Šulc
z důvodu nástupu vojenské prezenční služby. V důsledku toho nebyla
dále psána kronika meteorické sekce (která je hlavním pramenem celé
této statě) v reálném čase, což vedlo k ochuzení záznamů.
Od 14. do 28. září se konala expedice COLOREX, zaměřená na zjištění
barevných indexů teleskopických meteorů. Místo konání bylo opět na
osvědčeném Bezovci, ubytování bylo v rekreačním středisku ROH
Slovakofarmy Hlohovec. Podle závěrečné zprávy se jí zúčastnilo 40
pozorovatelů a příslušníků pomocných služeb z 11 obcí. Za Brno se
zúčastnilo 8 osob. Během 10 nocí bylo pozorováno po dobu 46 h 46 min
(skupinová doba) a zachyceno 7370 meteorů. Za celkovou dobu pozorování
278 h 26 min. v oboru "R" bylo získáno 24 záznamů meteorů a
za 268 h 50 min. pozorování v oboru "B" 1214 záznamů meteorů.
Prokázala se m.j. výborná kvalita brněnských pozorovatelů
Od tohoto data nastal v Brně regresivní vývoj, který se změnil v
hlubokou krizi. Základní příčinou tohoto vývoje bylo ukončení
dosavadních pozorovacích programů. Metoda nezávislého počítání
aplikovaná na teleskopická pozorování narazila na fyziologické a přístrojové
bariéry (především existence nereálných vjemů, jev nesoustředných
zorných polí dalekohledů a pokles zdánlivé hvězdné velikosti meteorů
v závislosti na jejich úhlové rychlosti, patrně závislý na osobě
pozorovatele). Pozorování přes filtry nemohlo konkurovat datům z
expedice. Bylo třeba najít nový pozorovací program. Na podzim se
uskutečnilo teleskopické pozorování Orionid a vizuální pozorování
Leonid. V prosinci byl proveden neúspěšný pokus o fotografování
Geminid. Brlkův úmysl byl přejít v Brně na fotografická pozorování,
což by pravděpodobně vedlo k zániku meteorické sekce v dosavadní
podobě.
Přehled o pozorovací činnosti v r. 1963 se podařilo najít až v r.
1967 v Brlkově pozůstalosti. Celkem bylo napozorováno 146 h 20 min.
(jednotka: člověk x hodina) a zapisováno 34 h 25 min. Do uvedených časů
je zřejmě započteno i pozorování na expedici. Nejpilnějším
pozorovatelem byl Petr Brlka s časem 21 h 30 min., následovaný Jelenou
Hachlerovou s časem 19 h 20 min. 3 pozorovatelé pozorovali déle než 10
h, 8 méně než 1 hodinu. Největší čas zapisování vykázala Jelena
Hachlerová - 7 h 50 min. V lednu až květnu se sešla sekce na zpracování
pozorování 26 krát, s průměrnou účastí 3,4 osoby. Celkem na
zpracování podílelo 17 osob. Některé práce byly konány doma. O další
teoretické činnosti nejsou záznamy. Kromě toho se několik protokolů
z pozorování v prosinci ztratilo.
V r. 1964 vstoupil zcela osudově do dějin meteorické sekce promovaný
fyzik Vladimír Znojil. Byl jedním z mála lidí, kteří u nás
vystudovali astronomii na Matematicko-fyzikální fakultě UK(1958 -1963).
Jako amatér začal své působení cca v r. 1953 na prostějovské hvězdárně
pod vedením ředitele Neckaře. V době studií na UK vedl přes dva roky
pozorovací skupinu v Roztokách u Prahy. Tato skupina pozorovala s neobyčejnou
vehemencí a často za velmi tvrdých podmínek. V. Znojil byl obdařen
naprosto nespoutanou invencí a schopností vymýšlet pracovní postupy,
kterým nikdo nerozuměl. Byl přijat do zaměstnání na brněnské hvězdárně,
kde byla volná místa po Kopečné a Vagerovi. Přispěl k tomu fakt, že
presenční vojenskou službu ukončil ze zdravotních důvodů po 14
dnech od nástupu, tedy již v září 1963.
Komunikace s ním se téměř vždy změnila v jeho monolog s neuvěřitelným
tokem informací. Chyběla mu však schopnost vcítit se do intelektuální
úrovně ostatních. Jako pozorovatel měl rovněž nadprůměrné
kvality.
Jako program stanovil určování výšek teleskopických meteorů pozorováním
na základně Kraví hora - Šlapanice. Psychologický dopad na
pozorovatele byl téměř katastrofální. Především se ukázalo, že někteří
nejsou schopni dělostřeleckým binarem 10x80 nalézt pozorovací pole.
Dosud se téměř vždy pozoroval jen světový pól. Další potíže činilo
zakreslování, se kterým nebyly vůbec žádné zkušenosti. Protože to
lidé neuměli, byli frustrovaní. Sociologicky pak velmi nepříznivě působilo
dělení skupiny na dvě části - brněnskou a šlapanickou. Dojíždění
do Šlapanic městskou dopravou trvalo dlouhou dobu. Po třech pozorovacích
nocích činnost ustala. Znojil se dostal do koncepčních sporů s Brlkou
a sekce se rozdělila na dvě frakce. Jedna oceňovala Znojilovu vědeckou
fundovanost, druhá Brlkovy organizační schopnosti a každá si přála,
aby sekci vedl její favorit. Nenašel se však nikdo, kdo by se snažil
situaci ovlivnit v "prospěch" některého z nich. Tudíž se
nadále nepozorovalo.
V červnu se konal meteorický seminář (VII. meteorická konference),
tentokráte ve Veselí nad Moravou. (Program tohoto semináře byl sice
publikován v Říši hvězd, ale do kroniky MS zpětně již zapsán
nebyl.)
Od 2. do 16. září se konala IX. celostátní expedice (XV. dle brněnského
datování) PRAVEX na Bezovci, s ubytováním opět ve středisku ROH
Slovakofarmy Hlohovec (na ubytování v hotelu nebyly peníze a v srpnu
nebylo středisko zřejmě volné). Jak z názvu plyne, opět byla zvolena
metoda nezávislého počítání (expedici vedl Z. Kvíz), přičemž
pozorovaly 4 skupiny po 8 pozorovatelích. Z 12 možných nocí se
pozorovalo v 10. Napozorováno bylo 7500 meteorů, počet záznamů však
byl 14414. Z Brna se účastnilo 8 osob (celkově 46, ale s fluktuací,
takže průměrný stav byl 40). (Materiál byl později zpracován a výsledky
publikovány Z. Kvízem a o mnoho let později jiným způsobem M. Šulcem.).
Pozorovací činnost v Brně byla obnovena v říjnu, kdy ve čtyřech nocích
se pozorovalo vizuálně (!) ve vymezené oblasti oblohy, další
pozorovací noci byly po jedné v listopadu a v prosinci, rovněž vizuálně.
Tento program byl zvolen jako "konsolidační". Bylo třeba
vytvořit opět akceschopnou skupinu pozorovatelů a zbavit její členy
frustrace z neúspěchů v zakreslování meteorů.
Celkové výsledky potvrzují nástup krizového období. Celková
pozorovací doba v r. 1964 činila 234 h 45 min. Nejvyšší pozorovací
dobu měl V. Znojil (44 h 10 min.), následovaný P. Brlkou s 40 h 10 min.
Dva pozorovatelé pozorovali více než 20 h, 7 pozorovatelů více než
10 h, 9 pozorovatelů méně než 10 h. Celková doba zapisování činila
72 h 20 min, nejvíce zapisovala Drahomíra Šimková 15 h 55 min., kromě
ní je registrováno ještě 13 zapisovatelů. Zpracování materiálů
probíhalo jen ojediněle.
Pokles aktivity se projevil i v ostatních oborech činnosti na hvězdárně.
Do r. 1965 vstoupila sekce s 21 členy pod předsednictvím Petra Brlky a
odborným vedením prom. fyzika Vladimíra Znojila.
Na začátku roku provedli Brlka a Znojil korekturu katalogu meteoru spatřených
alespoň dvěma pozorovateli. Kromě toho se V. Znojil zabýval
matematickou analýzou metody nezávislého počítání a možnosti určení
pravděpodobnosti spatření meteoru. První pozorování se uskutečnilo
až v březnu, opět vizuální. Teprve v dubnu byla zahájena nová
pozorovací řada metodou, kterou navrhl V. Znojil. Místo oblasti světového
pólu se pozorovala oblast zenitu, přičemž pozorovatelé byli orientování
do dvou světových stran. Důvodem bylo zjištění, že při pozorování
meteorů v oblasti pólu příliš velké množství meteorů má poziční
úhly v intervalu 3 - 9, tedy letí směrem k severnímu obzoru. V průběhu
pozorování se ukázal silný fyziologický efekt. Po několika letech
byla pozorování zpracována a publikována v Bull. Astr. Inst. Czech.
Pozorování probíhala i na konci dubna.
22. a 23. května se uskutečnil v Brně celostátní meteorický seminář
(VIII. meteorická konference). Předneseny byly tyto referáty:
Z. Kvíz, Vliv kometárního prachu na počasí.
L. Kresák, Kongres IAU.
L. Kohoutek, Výsledky z expedice na Bezovci v r. 1963.
Z. Ceplecha, Klasifikace drah sporadických meteorů.
J. Štohl, Frekvence sporadických meteorů.
Z. Ceplecha, Program fotografování oblohy celooblohovými kamerami.
Z. Kvíz, Vliv některých znaků meteorů na pravděpodobnost jejich spatření.
V. Znojil, Pravděpodobnost spatření teleskopických meteorů.
L. Kohoutek, Pozorování meteorů různými přístroji.
P. Brlka, Činnost MS v Brně za poslední rok.
M. Šulc, Výsledky pozorování v r. 1958-1962.
F. Žďárský: Činnost MS v Úpici.
V usnesení semináře byl stanoven program na další období: Studium
luminozitní funkce meteorů, určování atmosférických drah, výzkum přístrojových,
fyziologických a barevných efektů, simultánní optická a radarová
pozorování.
V druhém týdnu srpna vypukly expediční přípravy.16. 8. byla zahájena
X. celostátní expedice (XVI. dle brněnského datování), nazvaná
dodatečně PSYCHEX. Programem expedice bylo určování luminozitní
funkce meteorů pozorováním různými přístroji v zenitu při různé
orientaci pozorovatelů. Novým opatřením bylo signalizační propojení
všech čtyř zapisovacích stanovišť v zájmu snažšího vyhledáváni
společných pozorování meteorů. Program vymyslel a vedl Z. Kvíz. Kromě
toho však během dne byla prováděna různá vyšetření zrakových
schopností pozorovatelů, která organizoval Dr. Jaro Křivohlavý. Zatímco
jeho výzkum přinesl výsledky, které byly publikovány, po astronomické
stránce byla expedice úspěšná jen málo a materiály z ní nebyly v důsledku
pozdější emigrace Z. Kvíze snad ani zpracovány.Pozorovací doba činila
jen 7 h 50 min. Z Brna se expedice účastnilo 11 osob.
Paradoxně úspěšnější akcí byla mimořádná expedice (XVII. dle
brněnského datování), kterou pozorovatelé nazvali proti všem tradicím
"ZNOJILOVO ŠIBALSTVÍ". Jednalo se o teleskopické pozorování
Orionid na základně Boleradice - Bohuslavice (vzdálenost 23 830 m).
Programem bylo studium roje s použitím zakreslování meteorů. Po
odborné a materiální stránce připravil expedici V. Znojil. Bohužel,
stavu odborných příprav neodpovídala psychologická příprava
pozorovatelů - nevěřili, že program přinese výsledky. V důsledku přetrvávajících
názorových rozdílů mezi V. Znojilem a P. Brlkou a opomenutím
"lidského faktoru" bylo na Brlkově stanici v Bohuslavicích
pozorování částečně sabotováno, skupina zde pozorovala 2/3
pozorovací doby druhé stanice. Nicméně bylo získáno 512 zákresů,
materiály byly v následujícím období V. Znojilem zpracovány a
publikovány v Bull. Astr. Inst. Czech. Expedice se zúčastnilo 9
pozorovatelů.
K tomuto je třeba se zmínit o dvou skutečnostech.
1. V. Znojil následkem pracovního vypětí před expedicí a na ní po
jejím skončení onemocněl a byl hospitalizován. Předtím však uložil
na nádraží do úschovny stativy s dalekohledy a lístek z úschovny předal
tajemnici hvězdárny paní L. Trávníčkové. Ta se však domnívala, že
jde o účetní doklad a s jako takovým s ním naložila. Po několik dalších
měsíců jsem se stále divili, proč máme tak málo stativů a
dalekohledů. Teprve po půl roce se na tento omyl přišlo - 2 týdny předtím,
než měly být uložené věci dány do dražby.
2. Protože hvězdárna nevlastnila žádnou kalkulačku vhodnou pro vědecké
výpočty, musel V. Znojil zpracovávat pozorování náročnými početními
postupy na vlastní mechanické kalkulačce s páčkovým nastavováním
číselných hodnot. Již v té době to byl vpravdě muzejní exponát.
V listopadu byla uspořádána další, již XI. celostátní expedice
(XVIII. dle brněnského datování) opět na Bezovci v rekreačním středisku
Slovakofarmy Hlohovec za účelem pozorování Leonid. Z Brna se jí účastnili
J. Čermák, M. Molliková a D. Šimková. Expedice se konala ve dnech 14.
až 21. Pozorovací doba byla jen asi 4,5 h. Expedice byla zcela neúspěšná.
V Brně naopak meteorická sekce zaznamenala úspěch, neboť se podařilo
získat 3 nové členy a 7 členek(!). Kromě toho probíhala zpracování
pozorování Orionid.
V prosinci došlo k tragedii, když 4. zemřel na následky otravy vývojkou
velmi schopný člen meteorické sekce a spolupracovník hvězdárny Zdeněk
Dědourek ve věku 18 let.. Pohřeb se konal na hřbitově v Židenicích
9. prosince. V tomto měsíci proběhlo jen krátké cvičné pozorování
pro nové členy.
Vývoj v tomto roce byl poznamenán přetrvávajícími názorovými rozdíly
mezi P. Brlkou a V. Znojilem. Brlka na ně reagoval omezením své
aktivity na hvězdárně a zájmem o horolezectví. Na organizačních záležitostech
a administrativě se začal ve větší míře podílet prom. fyzik M. Šulc,
který získal od září 1965 zaměstnání v Brně, i když ne na hvězdárně
(tomu, naštěstí pro něj - a možná i pro hvězdárnu - zabránila paní
Trávníčková).
Postavení brněnské MS v celostátním měřítku vzrostlo, neboť V.
Znojil zhotovil pro letní expedici výborné mapky se srovnávacími hvězdami
a připravil podzimní expedici. Navíc byla brněnská MS pověřena
participací na výběru pozorovatelů na expedici v r. 1966. Na podzim se
rozběhla také teoretická činnost - zpracování pozorování, kterého
se v průměru účastnily 4 osoby. P. Brlka a Z. Mikulášek navíc
obsadili dvě první místa v Letní škole astronomů.
V r. 1965 napozorovalo 23 pozorovatelů celkem 331 h 30 min., nejvíce (46
h 40 min.) V. Znojil, J. Čermák 31 h 20 min, dále 6 pozorovatelů přes
20 h, 4 pozorovatelé přes 10 h. Dva pozorovatelé nebyli členy sekce.
Na zapisování se podílelo 15 osob s celkovou dobou zapisování 88 h 40
min., z nich nejvíce Drahomíra Šimková zapisovala po dobu 25 h 50
min., Petr Brlka 10 h 40 min. 5 osob z uvedeného počtu nebylo členy
sekce.
Do r. 1966 vstoupila meteorická sekce s 30 členy ( z toho 11 dívek, což
byl neobvykle vysoký počet), z nichž 2 již nebyli v r. 1965 aktivní,
a dalších 11 nebylo zacvičených.
Na počátku roku 1966 byl nadále předsedou
meteorické sekce Petr Brlka. Po odborné stránce zabezpečoval její
provoz Dr. Vladimír Znojil, který byl zaměstnancem hvězdárny.
Do sekce byl přijat za externího člena Jindřich Šilhán.
Pro špatné počasí se členové sekce věnovali zakreslování umělých
meteorů. Kromě toho byla zpracovávána starší pozorování. Takto
pokračoval provoz i v dalších měsících.
21. března došlo k velmi tragické události, když v Malé studené
dolině ve Vysokých Tat-rách zahynul během vysokohorské turistiky v
lavině dlouholetý člen meteorické sekce a její předseda Petr Brlka.
Rozloučení s ním se konalo 28. března v brněnském krematoriu. ( O ně-kolik
let později ustanovil Dr. J. Grygar Cenu P.Brlky, která byla po řadu
let udělována nej-lepšímu amatérskému členu meteorické sekce ČAS.)
V dubnu sekce uspořádala výlet, pozorování proběhlo jen v jednom dnu
po krátkou dobu. V tomto měsíci byl zvolen nový předseda meteorické
sekce prom. fyz. Miroslav Šulc.
Význačnou událostí byl až IX. meteorický seminář ve dnech 23. a
24. dubna ve Veselí n. M.., organizovaný MS ČAS, LH Brno a LH Veselí n.
M.
Předneseny byly následující referáty:
Dr. Z. Ceplecha, Csc., Dynamická a světelná hmota meteorů ( Pozn.:
pojem hmotnost nebyl tehdy ještě zaveden.)
M. Šulc, Některé výsledky kreslení umělých meteorů
Z. Kvíz, Csc., Detekce přeletu meteoru pozorovatelem při skupinovém
pozorování.
Doc. Dr. F. Link, DrSc., Meteorický prach v atmosféře.
V. Znojil, Poznámky k pravděpodobnosti spatření teleskopických meteorů.
Ing. J. Kučera, Určení střední délky meteorů (diskusní příspěvek).
Balcar (v zastoupení Dr. J. Křivohlavého), Vliv pravděpodobnosti
objevení signálu na detekci a subjektivní jistota detekce signálu.
Z. Sekanina, Csc., Rozštěpení jádra komety Ikeya-Seki.
V druhém jednacím dnu byly předneseny
referáty:
J. Papoušek, Rozdělení meteorů podle distancí.
A. Mátlová, Statistika směrů letů meteorů
E. Běták, Závislost rozložení směrů meteorů na jasnosti.
J. Čermák, Rozložení směrů meteorů v zenitu (diskusní příspěvek).
F.Žďárský, Výsledky expedice v Úpici (diskusní příspěvek)
J. Rykrová,Osobní parametry pozorovatelů meteorů.
Z. Sekanina, Csc., Katalog původních a budoucích drah komet.
Dr. V. Guth, DrSc., Otázka stability kometárních jader.
L. Kohoutek, Csc., Výšky meteorů z expedice 1960.
V. Znojil, Návrhy rojových základen
Z výše uvedených osob je vhodné se
zmínit o Ing. Janu Kučerovi. Na hvězdárně začal působit v květnu
1959. Vystudoval na elektrotechnické fakultě VUT v Brně , na hvězdárně
řadu let předsedal demonstrátorské sekci a dlouhou dobu byl členem výboru
pobočky ČAS. Spolu s Dr. Znojilem byl největším odborníkem na
programování na samočinných počítačích.
V květnu uspořádala sekce další výlet. V tomto měsíci se konečně
"umoudřilo"počasí, takže se konalo pozorování ve 4 nocích,
bohužel jen po krátkou dobu. Byla pozorována oblast pólu a zenitu, někteří
pozorovatelé se teprve zacvičovali.Byli získáni další členové.
Podobná situace nastala i v červnu, počasí rovněž nebylo příliš
dobré. Byli přijati další členové sekce.
V červenci to nebylo o nic lepší, pozorovatelé se zacvičovali k
pozorování na expedici. Při zpracování červnových pozorování V.
Znojil aj. Papoušek odhalili existenci pravděpodob-ného meteorického
roje.
V srpnu ve dnech 5. až 21. byla uspořádána čtyřstaniční expedice
HABEŠVEX, XIX. dle brněnského datování, XII. celostátní. Stanice se
nacházely na lokalitách "Havran", Bezovec, "U Škriečkov"
a Vaďovský vrch. Rozmístěny byly do tvaru "L". Expedice byla
velmi úspěš-ná, i když pozorovací materiál byl v úplnosti zpracován
až po větším počtu let. Z Brna se jí účastnilo 11 pozorovatelů. Z
15 nocí bylo pozorováno ve 13. Programem bylo teleskopické pozorování
za účelem zjišťování výšek meteorů a aktivit srpnových rojů.
Bylo získáno 4670 zákresů meteorů. Expedici řídil RNDr. Luboš
Kohoutek, Csc. Další stanice vedli V. Mlejnek, V. Znojil a M. Šulc.
V dalších měsících byla slabší pozorovací aktivita, v říjnu byly
pozorovány Orionidy ze základny Brno - Veselí n. M. ve 3 nocích.
V listopadu se 4 pozorovatelé zúčastnili XX. expedice (dle brněnského
datování) BABE-LEX (XIII.celostátní), vedené Dr. Z. Kvízem, Csc. a
Dr. J. Grygarem, Csc.. Místem konání byl Bezovec, účelem expedice
bylo pozorování Leonid. Expedice zaznamenala 100% neú-spěch z důvodu
počasí. Zato však byla složena Fialová opera, reagující na politické
události v Číně.
Kalendářní rok zakončila meteorická sekce opět výletem.
Celková bilance v tomto roce byla cca 613 osobohodin pozorování a 116 h
zapisování. Nejpilnějším pozorovatelem byl V. Znojil (52 h 15 min.)
Další 3 pozorovatelé pozorovali více než 40h, 4 více než 30 h, 3 více
než 20 h. Ze zapisovatelů měla největší čas M. Znojilová (31 h 35
min.) Bohužel, tato evidence je patrně zatížená chybou, je podezření
na ztrátu určitého materiálu.
Do roku 1967 vstoupila meteorická sekce s 32 členy, z nichž 8 bylo
nezacvičených a je-den neaktivní. Kromě toho byli evidováni 3 členové
externí.
V lednu 1967 byl učiněn 35 - minutový pokus o pozorování Quadrantid.
Roj byl zřejmě aktivní, počasí však špatné.
V únoru se uskutečnilo pozorování ve 4 nocích. Březen byl opět neúspěšný.
Místo pozo-rování byly prováděny pokusy z fyziologie vidění -
pozorování záblesků skupinou osob za účelem zjišťování zákonitostí
pravděpodobnosti spatření světelného signálu. Pokusy vedl M. Šulc,
primitivní elektroniku zhotovil Ing. J. Čermák, fotometrický klín zapůjčil
Dr. K. Rau-šal. (Výsledky pokusů byly později opakovaně zpracovány s
negativním závěrem o možnosti určovat skutečný počet meteorů
metodou nezávislého počítání.)
Je třeba se zmínit o panu JUDr. Karlu Raušalovi. Jeho původním
pracovním oborem bylo finanční právo. Po Únoru byl politicky
persekvován, a od té doby působil jako učitel hry na klavír v Ořechově.
Na hvězdárně vedl fotografickou sekci, avšak kromě fotografování se
zabýval i astronomickou optikou a konstrukcí dalekohledů. Posledním
oborem jeho působení na hvězdárně, kde byl zaměstnán na částečný
úvazek, byla fotografická fotometrie zákryto-vých proměnných hvězd
( hvězdárna pro tento účel vlastnila Zeissův "Schnellphotometr").
Do důchodu odešel JUDr. Raušal v polovině 70. let. V r. 1979 byl
jmenován čestným členem ČAS. Zemřel v březnu 1983. Do paměti současníků
se zapsal jako člověk velmi dobrého srd-ce.
V dubnu byla jen jedna pozorovací noc a výlet. ve dnech 29. a 30. se však
konal X.meteorický seminář ve Veselí n. M, jehož se zúčastnilo z
Brna 10 členů sekce. Další 3 se účastnili ve vlastní režii.
Byly předneseny tyto referáty:
Prof. V. Guth, Leonidy.
Dr. Z.Kvíz, Výsledky expedice 1964.
Dr. J.Grygar, Výsledky expedice 1962
Dr. Porubčan, O výskyte meteorických dvojíc z radarových pozorování.
Dr. Z. Kvíz, Zpráva Dr.Sekaniny o možnosti existence Puppid.
Doc. F. Link, Pozorování soumrakových jevů ze stratosférických balónů.
Ing. P. Příhoda, Vzájemné působení plent a meteorického materiálu
Dr. Z. Kvíz, Vliv Měsíce na atmosférické srážky.
Dr. Hajduk, Vliv výška radiantu na trvání radarové ozvěny
V. Znojil, Teleskopická pozorování rojů.
J. Papoušek, Teleskopický roj epsilon Geminidy
V druhém jednací dnu byly předneseny
referáty:
Doc. V. Vanýsek, Struktura kometárního jádra
Dr. Z.Kvíz, Komety a srážková činnost
V. Znojil, Výsledky ze zakreslování teleskopických meteorů.
Dr. L. Kohoutek, Pravděpodobnost spatření meteoru v závislosti na vzdálenosti
od středu zor-ného pole.
M. Šulc, Pravděpodobnost spatření záblesku ve skupině pozorovatelů.
Ing. J. Kučera, Změny pravděpodobnosti spatření během pozorovací
doby
V květnu se konalo naposledy pozorování
v oblasti zenitu ve 4 nocích. Pozorovací ma-teriál získaný za několik
let postačoval ke zpracování a byl později Šulcem publikován. Zpra-cování
bylo zaměřeno na výzkum fyziologických jevů.
V tomtéž měsíci sekce přijala nové stanovy, sledující zkvalitnění
členské základny.
V červnu se pozorovalo ve třech nocích metodikou, navrženou Znojilem -
se zakreslováním. Smyslem akce bylo sledování slabých rojů. Touto
metodikou se pak pozorovalo ještě v první polovině 80.let, byl získán
rozsáhlý materiál, který zůstal v podstatě nezpracován v důsledku
odchodu V,. Znojila z hvězdárny na jiné pracoviště.
O rozruch na hvězdárně se postaral Ing. K. Jehlička, který získal od
armády vyřazený radiolokátor.(Nebyl to první přístroj, darovaný
armádou, několik let předtím J. Boldiš získal pro hvězdárnu optický
dálkoměr, se kterým si technická sekce mnoho let "pohrávala".).
Radi-olokátor byl vybaven čtveřicí Yagiho antén cca s 10 prvky. Původní
úmysl rekonstruovat ra-diolokátor na meteorický radar se nepodařilo z
různých příčin (včetně administrativních) rea-lizovat.
Ing. Karel Jehlička začal působit na hvězdárně v r. 1957 , původně
byl členem demon-strátorské sekce. Později byl na hvězdárně zaměstnán
na částečný úvazek a zabýval se zde elektronikou a radiotechnikou.
Podílel se na zprovoznění 40cm Cassegrainova dalekohledu s
fotoelektrickým fotometrem. Dalším předmětem jeho zájmu bylo
zhotovení radioteleskopu, z vyřazené techniky. Byl také předsedou
elektr. sekce ČAS a mnohaletým funkcionářem výboru pobočky ČAS v
Brně. Jeho dlouholetým spolupracovníkem byl o několik let mladší
Ing. Jaro-slav Medek.
Je nutno se zmínit o tom, že v popisované době byl ve stavu zaměstnanců
pan Morawitz, emeritní ředitel SVVŠ v Tišnově. Jeho působení na hvězdárně
bylo vel i blahodárné, neboť se mu podařilo vylepšit nepříliš dobré
meziosobní vztahy mezi zaměstnanci.
Na přelomu června a července se uskutečnilo pozorování ve 4 nocích.
V. Znojil připra-voval vlastní expedici do Podkrkonoší. Tohoto roku se
totiž nekonala obvyklá letní celostátní expedice, poněvadž ČSAV
byla pověřena uspořádáním konference Mezinárodní astronomické
unie v Praze. Na této akci byli samozřejmě zaangažováni všichni
profesionální astronomové.
Expedice - XXI. dle brněnského datování byla dvojstaniční na základně
Úpice - Stará hora. Z Brna se jí účastnilo 6 pozorovatelů, z toho
dva nebyli členové sekce. Bylo získáno 67 dvojstaničních zákresů
meteorů. Expedice se konala na přelomu července a srpna.
V Brně se uskutečnilo po jednu noc pozorování Perseid, při němž
Ing. K. Jehlička a J. Boldiš učinili pokus s fotografickým pozorováním
přes rotující sektor a rotující klín. Bohužel nedokázali správně
zaostřit fotoaparáty a navíc použili "prošlé" fotografické
desky, takže je-diným výsledkem byl nekvalitní snímek letadla. Byl to
poslední pokus o fotografické pozo-rování. v Brně.
Další pozorování se uskutečnilo až v říjnu (2 noci), kromě toho
do sekce byli přijati noví členové. V další lunaci se podařilo
pozorovat ve 3 nocích a dále v listopadu byl učiněn marný pokus o
pozorování Leonid. V prosinci byly pozorovací noci dvě.
3 pozorovatelé se zúčastnili oficiálně slavnostní schůze k 50. výročí
založení ČAS, která se konala v Praze. Rovněž v Brně se konala dne
16. prosince slavnostní schůze na přírodově-decké fakultě, kde měl
hlavní referát Doc. O. Obůrka. Bohužel, jak pak poznamenal p. Šotola,
který se zasloužil o stavbu hvězdárny, byl výklad Doc. Obůrky zatížen
velmi subjektivním přístupem k historickým událostem, týkajících
se vzniku brněnské hvězdárny.
V této souvislosti je možno se zmínit o skutečnosti, že mezi třemi
astronomickými institucemi v Brně, tj. "astronomickým ústavem"
PF Univerzity J.E. Purkyně (tento název získala Masarykova univerzita v
r. 1960 poté, co byla Československá republika přejmenována na Československou
socialistickou republiku), Lidovou hvězdárnou a pobočkou ČAS v Brně,
byly napjaté vztahy. Nikoliv však mezi pobočkou ČAS a
"astronomickým ústavem". Napětí mezi pobočkou ČAS a LH
plynulo z konkurence při vykazování akcí. Prof. O. Obůrka byl názoru,
že pokud pobočka ČAS koná nějakou akci v sále hvězdárny, je LH
automaticky spolupořadatelem, v čemž se názorově velmi lišil
jednatelem pobočky Z. Pokorného (současného ředitele HaP MK) a
nakonec i od vedení ČAS. Vedlo to totiž ke dvojímu "vykazování
" akcí v přehledech o činnosti institucí, proti čemuž horlil předseda
ČAS Dr. Šternberk. Mělo to dopad i na meteorickou sekci , neboť její
předseda byl současně hospodářem brněnské pobočky ČAS a velmi
stranil Dr. Onderličkovi, který vedl "astronomický ústav".
Ten zase nebyl ve shodě s Prof. Obůrkou s ne zcela jasných důvodů -
snad se jednalo o spor kolem pozemku na němž stála hvězdárna (patřil
univerzitě). Kromě toho, předseda pobočky ČAS byl příslušníkem
"astronomického ústavu". Prof. Obůrka byl ovšem místopředsedou
pobočky ČAS. Dr. Onderlička amatérům velmi přál a bylo dokonce
období, kdy se pozorování meteorů realizovala s využitím kopule
univerzity, protože Prof. Obůrka meteorářům klíče od hvězdárny zásadně
nesvěřoval, kdežto Dr. Onderlička od univerzitní kopule půjčoval klíče
osobám pro něj důvěryhodným.
Kalendářní rok ukončila meteorická sekce obvyklým silvestrovským výletem.
V r. 1967 bylo napozorováno 375 h 55 min a zapisováno po dobu 85 h 30
min. Nejlep-ším pozorovatelem byl J. Papoušek (62 h 15 min.) následovaný
V. Znojilem (51h 05 min.) 6 dalších pozorovatelů pozorovalo po více než
20 h, 3 více než 10 h. Nejdelší dobu zapisování měl M. Šulc (24 h
40 min), všichni další měli dobu kratší než 10 h. Z uvedené doby J.
Papou-šek pozoroval 60 h 55 min. individuálně.
Zpracování pozorování téměř neprobíhalo, jen 4 členové pracovali
teoreticky na svých úkolech. Nižší pozorovací aktivita byla
kompenzována účastí na fyziologickém pokusu M. Šulce.
Do roku 1968 vstoupila meteorická sekce s 19 členy řádnými, 5 externími
a 5 kandidu-jícími. Z tohoto počtu bylo 7 osob pasivních.
V lednu 1968 svolal Prof. Obůrka schůzi všech sekcí při hvězdárně,
Bohužel není za-znamenáno, jaké problémy se řešily. Zdá se, že v
té době prožívala demonstrátorská sekce recesi, protože Prof. Obůrka
slíbil demonstrátorům zvýšení odměn.
V meteorické sekci byl naplánován další výzkum založený na
teleskopickém pozorová-ní umělých meteorů. Na zařízení pro tento
výzkum pracoval zpočátku Ing. K. Jehlička , poz-ději P. Petržela. Základem
byla elektromagnetická uzávěrka, zkonstruovaná koncem 50. let pro
pozorování družic Ing. K. Hladilem. Navržená metodika se však ukázala
jako nezvládnu-telná v praxi.
V únoru byla věnována jedna noc pozorování Leominorid, více počasí
nedovolilo. Spo-lečenský život na hvězdáně však byl v té době na
výši, scházel se zde velký počet spolupra-covníků, je zaznamenáno,
že jednoho večera v únoru odcházelo s hvězdárny 19 osob.
V další lunaci bylo pozorováno ve 3 nocích. V druhé březnové lunaci
bylo počasí vlídnější, takže bylo pozorováno v 6 nocích. Tou
dobou se jako aktivní člen sekce začal prosazovat Vojtěch Nečas (10 h
35 min. pozorování, 4 h 25 min. zapisování).
V dubnové lunaci se uskutečnilo pozorování ve 4 nocích.
Dalším problémem bylo zpracování fotografických pozorování meteorů
z r. 1956, které zadal Dr. Kohoutek. Původně se jím zabývala L.Benešová,
ale musela práci předat pro nedo-statek času. Tato záležitost se pak
vlekla několik let, až M. Molliková výpočtem obdržela zá-porné výšky
meteorů, pročež konstatovala, že jsou chybná vstupní data a tím záležitost
skon-čila.
V květnu byla připravovaná brněnská expedice a zjištěn havarijní
stav téměř poloviny binarů 10x80. O jejich opravu byl požádán zaměstnanec
hvězdárny pan Šebela, velmi schop-ný mechanik, který však byl pravděpodobně
dosti zatížen prací. Znojil a Nečas odjeli na prů-zkum terénu pro výběr
základny letní expedice. Pozorovací noci byly jen dvě s velmi krátkou
pozorovací dobou.
V červnu oznámil V. Znojil, že k datu 15. července odchází z hvězdárny
na jiné praco-viště - Řízení letového provozu ČSSR. Na hvězdárně
působil téměř 5 roků. Pozorovací noci byly 3. Několik členů sekce
bylo vyloučeno pro pasivitu resp. jim byla změněna kvalita člen-ství.
V červenci J. Boldiš a Č. Greger v horečném tempu zajišťovali
materiál pro expedici. Odjezd na expedici MARODEX (XXII. dle brněnského
datování) se uskutečnil 20. 7. Pozo-rovací stanice byly na Vaďovském
vrchu a Gonových Lazech. Expedice se zúčastnilo 9 pozo-rovatelů. Byla
ukončena 4. srpna. Max. pozorovací doba byla 22,5 hodiny. Vedoucími
stanic byli V. Znojil a J. Boldiš.
V srpnu probíhaly přípravy na celostátní expedici. Přístroje a přikrývky
byly zabaleny do bedny s celkovou hmotností 100 kg a tato byla poslána
jako spěšnina. Přípustná hmotnost byla překročena 2,5x, což si
vynutilo podplacení železničního personálu 10 Kčs.
Expedice PRŮHONEX na základně Ondřejov - Průhonice (XXIII. dle brněnského
da-tování, XIV. celostátní) byla zahájena 16. 8. Programem bylo
simultánní teleskopické pozo-rování meteorů s radioelektrickým pod
vedením Dr. L. Kohoutka. Stanici v Průhonicích vedl M. Šulc. Toho času
se již projevil nedostatek schopných pozorovatelů v ČSSR.
Expedice však byla násilně přerušena okupací vojsky Varšavské
smlouvy dne 21. 8.
Z pochopitelných důvodů musel být vypnut radar. Někteří pozorovatelé
v Ondřejově se zabý-vali psaním protisovětských nápisů na silnice.
V Průhonicích se věnovali pozorování trans-portních letadel Antonov
12, která v 30 s intervalech přelétávala přes jejich stanici. To byla
jediná pravidelnost v pohybu Sovětské armády. Jinak bylo zaznamenáno,
že z motorových vozidel SA bylo asi 20% porouchaných.
22. 8. Přijel J. Grygar a odvezl osádku Průhonické stanice do Ondřejova.
L. Kohoutek sice navrhoval, aby se pozorovalo alespoň teleskopicky, ale
psychologicky to bylo neprů-chodné. Expedice se zúčastnilo 10
pozorovatelů z Brna. Expedice byla ukončena 6. den oku-pace.
V. Znojil později dospěl k názoru, že použitá metodika by opět nepřinesla
výsledky, tak, jak se to již stalo v r. 1962.
V září se nepozorovalo, místo toho byly uspořádány dva výlety.
30. den okupace - 19. září navštívil J. Boldiš a Č. Greger v Ondřejově
J. Grygara, aby odvezli zbylou část brněnského materiálu. Bohužel to
bylo večer po 22 h, takže navštívený se domníval, že si pro něho přišla
NKVD ( byl totiž politicky činný v KAN) a uvažoval o útěku oknem.
Brněnský materiál byl nakonec dovezen z Ondřejova 23. srpna.
V té době se uvažovalo o reorganizaci ČAS - měla být přejmenována
na Českosloven-skou vědeckou společnost pro astronomii a měly jí být
vnuceny velmi nevhodné stanovy. Na-štěstí se tak nestalo.
Člen sekce Nesvadba emigroval do V. Británie.
V říjnu se na hvězdárně vyměňovala elektrická instalace. Oprava se
protáhla do listopa-du. Objevily se zprávy, že v roce 1969 by se měla
uskutečnit expedice v Jugoslavii. Tyto zprávy potvrdil v prosinci J.
Grygar, ale z pojetí akce vyplynulo, že jde spíše o projev politic-kých
sympatií než o vědeckou spolupráci. Skutečně později kontaktoval hvězdárnu
jakýsi muž z Jugoslavie, ze kterého se pak vyklubal podvodník a
defraudant.
V prosinci se konal na hvězdárně seminář o proměnných hvězdách.
Po celý podzim byla činnost meteorické sekce nepatrná, jednak pro
opravy na hvězdár-ně, jednak pro špatné počasí. Zato se rozmohlo
hraní bridge. Rok byl zakončen typicky silves-trovským výletem.
Celková situace v roce 1968 byla špatná. Na zpracování materiálu se
podílelo jen 5 osob. Odpozorováno bylo 361 h 45 min
("osobohodiny"), celková doba činnosti zapisovatelů byla 104
h 00 min. Nejpilnějšími pozorovateli byli V. Znojil a Vojtěch. Nečas
(oba přes 50 h), 5 osob pozorovalo více než 20 h, 6 osob více než 10
h. Nejvíce zapisovala Eva Tichá (18 h 20 min.), další 4 osoby
zapisovaly více než 10 h. Mezi zapisovateli se vyskytlo 6 hostů.
Do roku 1969 vstoupila sekce s 16 řádnými členy, 4 kandidáty, z nichž
3 nebyli již ak-tivní a s 5 externisty, z nichž 2 nebyli aktivní.
Přibližně touto dobou představil Prof. Obůrka první model přístavby hvězdárny. V této věci je třeba poznamenat, že stavba tak, jak byla ukončena v r. 1959 byla nehotová. Údajně měla být hlavní budova propojena s oběma kopulemi kolonádou (tomu nasvědčuje obloukovité průčelí "staré" budovy). Na jižní stěně měly být instalovány sluneční hodiny (o tom svědčí nevyužitá plocha zdi nad okny do "klubovny). Na trávníku jižně od budovy měly být instalovány různé astronomické přístroje podle návrhu Ing. Pšikala (návrh byl publikován v 50. letech v jednom ze Sborníku prací OLH). Nic z toho se však nerealizovalo. Model, který prof. Obůrka demonstroval předpokládal dostavbu dalších tří křídel, čímž měl vzniknout na severní straně původní budovy dvoreček, hrdě nazývaný "atrium". Tento návrh se opět neuskutečnil, ani dva pozdější.
První, krátké pozorování se konalo až v únoru pří -9°C. V témže měsíci začalo jednání o celostátní expedici, původně se zdálo, že dojde k inflaci expedic. Z ústředí ČAS došla informace, že předseda meteorické sekce ČAS je mimo republiku (emigroval) a o prázdninách rovněž budou mi všichni lidé, schopni celostátní expedici vést. V. Znojil se proto rozhodl prohlásit za celostátní "svoji" expedici a pokračovala neúspěšná jednání s ČAS v tomto směru. Neúspěch byl zaviněn předpisy o financování akcí.
V březnu se uskutečnilo pozorování ve dvou nocích. Meteorická sekce začala přibírat nové členy. V dubnu byla jen jedna pozorovací noc, dvě další byly promarněny. Teprve květen přinesl větší činnost. Kromě výletu se uskutečnilo pozorování v 5 nocích, bohužel jen po krátkou dobu. V. Znojil připravoval podklady pro expedici a M. Šulc zacvičoval kandidáty na členství. V červnu se pozorovalo ve dvou nocích, zase jen krátce, třetí byla promarněna.
Téhož měsíce musel Dr. L. Kohoutek řešit spor o tom, kdo bude zpracovávat fotografická pozorování z r. 1956. Práce byla svěřena M. Mollikové aj. Papouškovi, kdežto J. Boldiš dostal za úkol zpracovat záznamy meteorů v Palomarském atlasu. Patrně žádná z těchto prací nebyla ukončena (v prvním případě vyšly fyzikálně nemožné výsledky).
Projevily se potíže s personálním zabezpečením expedice, na kterou museli být pozvaní nečlenové sekce. Expedice OPONEX (XXIV. dle brněnského datování) se uskutečnila od 3. do 18. července v Nízkých Tatrách v nadmořské výšce 1550 m nad osadou Malužinná. Poměry byly značně tvrdé, protože většinu expedice bylo zataženo a často pršelo. V. Znojil, odpovědný za hospodaření, povolil nakupovat jen bezmasou stravu (příděl byl 15 Kčs na osobu a den). Teprve poslední 3 noci byly jasné, ale to zase mrzlo (!). Nicméně byl získán dosti četný (cca 1700 meteorů) a kvalitní materiál, jehož zpracováním byla pověřena M. Znojilová, což nakonec neuskutečnila. Pozorovací doba skupiny byla 15 h 55 min. Expedice se zúčastnilo 12 osob, z nichž 8 odjíždělo z expedice se zdravotními problémy. V.Znojil sice přestál expedici ve zdraví, ale doma se přiotrávil neznámou potravinou.
V červenci také došla definitivní zpráva, že se neuskuteční expedice v Jugoslávii, kterou měli Jugoslávci zajišťovat.
V srpnu se konalo na hvězdárně soustředění pozorovatelů proměnných hvězd. Do zaměstnání byl přijat prom. astronom Jindřich Šilhán, což byla pro odbornou činnost na úseku proměnných hvězd velká posila.
22. srpna bylo vydáno nařízení o uzavření všech kulturních podniků. Tomu předcházely události 21. srpna na náměstí Svobody, kde se konala demonstrace, tvrdě potlačená Sborem národní bezpečnosti. 22. večer byl zatčen člen sekce William Otras a obviněn z házení kamenů do výkladu a po příslušnících Veřejné bezpečnosti. Ve vazbě byl držen nejméně měsíc.
V září se pozorovalo po 6 nocí, avšak s minimální účastí. Zato byl uspořádán výlet.. V říjnu byla situace lepší, pozorovacích nocí bylo 6 a účast byla lepší. Jako protagonista této série se projevil V. Nečas (15 h 55 min pozorovacího času). V listopadu se pozorovalo ve dvou nocích. 14. byl odsouzen W. Otras k podmíněnému trestu půlročního vězení s lhůtou jednoho roku.
Celková pozorovací doba (osoba.hodina) činila 236 h 05 min, doba zapisování byla 45 h 10 min. V. Nečas pozoroval 50 h 40 min., další dva členové pozorovali více než 20 h, 5 členů více než 10 h. Kromě toho probíhala zpracování různých materiálů. Do sekce přišlo několik nových lidí, ale někteří kandidáti zase odešli. Celkově bylo málo členů s nízkým "služebním" věkem. Situace byla také poznamenána pobytem třech členů MS ČAS mimo republiku, čímž v ní vznikla kritická situace.
Do r. 1970 vstoupila sekce s 18 členy (jedním pasivním), 3 externisty ( 1 pasivním) a 5 kandidáty (1 pasivním).
V lednu 1970 byla jedna pozorovací noc, stejně tak v únoru. Dělaly se plány na celostátní expedici a byl navázán kontakt s předsedou MS ČAS Dr. Štohlem, pracujícím v Bratislavě a s Ing. Šimkem v Ondřejově. Pozitivní skutečností bylo zveřejnění brněnských zenitových pozorování v Bull. Astr. Inst. Czech (Šulc) a vzdání Prací hvězdárny s výsledky z let 1958 - 1962..
Vedení sekce převzal de facto Jindřich Šilhán , protože V. Nečas byl hospitalizován a M. Šulc byl na vojenském cvičení. Pozorovací noci byla až v dubnu, bohužel opět jen jedna. na začátku a dvě koncem měsíce. Zato se pořádaly výlety. V květnu probíhala jednání kolem uspořádání expedice, na straně ČAS byly organizační nejasnosti. 29. přijel do Brna tajemník ČAS Bělovský, ale rovněž neměl informace, pouze se přišlo na to, kdo za zmatek může. - V květnu se pozorovalo jednu noc, v červnu v pěti.
V červnu rezignoval M. Šulc na vedení sekce a předsedou byl zvolen absolvent gymnázia Vojtěch Nečas.
Na začátku července došla zpráva, že MS ČAS nebude pořádat celostátní expedici, neboť Dr. Štohl nepřipravil program a tajemník ČAS Bělovský expedici zrušil. Ukázalo se, že v praxi je veškerá výkonná moc v ČAS v jeho rukou Na to reagoval zvýšenou aktivitou V. Znojil a začal připravovat expedici vlastní. Šilhán a Nečas jeli hledat místo pro expediční stanice. Pak následovala dosti horečná činnost, V. Znojil počítal záměry a chystal mapky, Šilhán organizoval. A tak se podařilo uspořádat XXV. expedici (dle brněnského datování) s názvem REFLEX. Byla to dvojstaniční expedice na základně Vaďovský vrch - Horka. Odjezd byl 27. 7.,, délka 14 dnů. Bylo pozorováno po 10 nocí (na Horce 11). Získáno bylo 3192 zákresů meteorů, Expedice byla tedy jednoznačně úspěšná.
Na pozorování v srpnové lunaci nebyli k dispozici lidé, takže 4 jasné noci zůstaly nevyužity. Rovněž září nebylo úspěšné. teprve říjen dal tři jasné noci se skupinovou pozorovací dobou 7 h 50 min. Jednu noc se pozorovalo v listopadu, dvě v prosinci, avšak opět s nevyužitou jednou nocí.
Tohoto roku získala hvězdárna vyřazený diferenciální analyzátor MEDA II, na kterém v prosinci zahájili Kučera a Šulc pokusy z fyziologické optiky - šlo o určení vztahu mezi úhlovou rychlostí pohybujícího se bodu a subjektivním odhadem. Bylo zjištěno, že vztah mezi oběma veličinami popisuje nejlépe mocninná funkce. Je třeba se zmínit o Ing. Janu Kučerovi. Na hvězdárnu přišel v r. 1959, byl členem meteorické sekce a demonstrátorské sekce. V demonstrátorské sekci pak několik let vykonával funkci předsedy. Vedle V. Znojila byl dalším odborníkem na programování. Poněvadž byl zaměstnán ve výpočetním středisku, působil v tomto směru na pracovišti a pro hvězdárnu pracoval "na zadání". Díky němu měla meteorická sekce přístup k výpočetní technice a mohla být v období mnoha let zpracovávána data, na čemž se ovšem sám také podílel. Patřil k "nejvěrnějším" spolupracovníkům hvězdárny, na níž působí ještě v současnosti (2003).
Rok 1970 byl v sekci dosti rušným: došlo ke značné obměně členského stavu, vznikl značný rozruch ve věci konání expedice a byl zvolen nový předseda. Ten, za spolupůsobení J. Šilhána, přivedl sekci během dalších dvou let k vrcholu pozorovací aktivity. Oba obětovali na brněnské hvězdárně astronomii doslova své zdraví. Celková pozorovací doba (osoba.hodina) byla 422 h 20 min, doba zapisování činila 11 h 25 min. Nejpilnějším pozorovatelem byl V. Nečas ( 42 h 35 min.), následovaný V. Znojilem (32 h 10 min.) a bratry Šilhánovými. Celkem 10 pozorovatelů pozorovalo přes 20 h. Nejvíce zapisoval J. Šilhán (24 h 40 min.). Kromě pozorování probíhaly i teoretické práce, na kterých se podílelo 8 osob.
Do roku 1971 vstoupila meteorická sekce se 17 členy, z toho jeden nebyl už druhý rok aktivní, třemi externisty a 9 kandidáty (z nichž 4 byli maturanti jedné třídy gymnázia na Slovanském náměstí v Brně).
Začátek roku 1971 byl poznamenán hospitalizací předsedy Nečase a přijetím nových členů. V únoru se ukázalo, že ČAS nepřipravuje ani expedici, ani seminář. 19. února svolal prof. Obůrka schůzi všech sekcí, na níž se řešily různé problémy, přičemž došlo ke sporu o Z. Okáče a M. Druckmüllera. Podstatou sporu byla skutečnost, že oba zmínění - členové fotografické sekce, vedené Dr. Raušalem - chtěli pravděpodobně pracovat na vlastním programu, odchylném od programu fotografické sekce. ( Zdeněk Okáč se později velmi zasloužil o vznik nového planetária, však v r. 1990 odešel definitivně z hvězdárny, když neuspěl proti Zdeňkovi Mikuláškovi v konkursu na místo ředitele. Miloslav Druckmüller, t.č. profesor matematiky na VUT, se stal odborníkem na astronomickou fotografii a zpracování snímků na počítači) Koncem měsíce byl započat zácvik nových pozorovatelů v kreslení meteorů pomocí metodiky ověřené již před více lety. Kromě toho se pozorovalo krátce ve dvou nocích.
V březnu byla obnovena tradice "zpracovávacích sobot" a nadále probíhal zácvik nových pozorovatelů v zakreslování. Několik členů sekce se sešlo a domlouvalo uspořádání expedice, tentokrát s programem výzkumu fyziologických jevů při pozorování. Pozorovalo se ve dvou nocích.
V dubnu předseda sekce V. Nečas nastoupil do pracovního poměru na hvězdárně, čímž se stal prvním profesionálem ve funkci předsedy sekce. Tento měsíc se pozorovalo po 5 nocí.. Došlo k dalšímu pohybu ve stavu členů. Mimo to M. Šulc byl jmenován předsedou meteorické sekce ČAS, a to z iniciativy Dr. Grygara.
V květnu došlo ke konfliktu mezi prof. Obůrkou a M. Šulcem, který nechal nacyklostylovat výzvu hvězdárnám, aby meteorické sekci ČAS zasílaly hlášení o pozorování meteorů. Prof. Obůrka v tom spatřoval útok na suverenitu hvězdárny. - Pozorování proběhlo v 7 nocích.
V červnu zorganizoval V. Nečas pozorování mimo lunaci ve 4 nocích. Pokračovaly přípravy na expedici. Hospodářskou vedoucí expedice byla ustanovena mladá zaměstnankyně Jarmila Peléšková, vlastnící auto, což bylo, vzhledem k místu konání expedice, nutné. Rovněž v tomto měsíci bylo dobré počasí a při lunaci se pozorovalo po 5 nocí. Stejnou měrou pokračovala činnost i v červenci, kdy bylo 6 pozorovacích nocí.
V srpnu přípravy pokračovaly, přičemž se odhlašovali potenciální účastníci expedice. Nicméně 14. srpna byla zahájena XV. celostátní expedice (XXVI. dle brněnského datování) s názvem ŽIKULEX - Ž. Pozorovacím stanovištěm byla lokalita Kamenná búda v Povážském Inovci. Programem bylo sledování zenitu 4 skupinami pozorovatelů, v každé z nich byli orientováni do 4 světových stran.. V 9 nocích, bylo během 19 h 35 min. získáno 9312 záznamů o meteorech. Kromě 15 lidí z Brna a hospodářské vedoucí byly přítomny m.j. 2 pozorovatelky ze severních Čech , 3 Slováci a 1 host. Tímto byly obnoveny česko-slovenské styky, přerušené událostmi v r. 1968. Expedice byla ukončena 29. srpna. Ukázalo se, že materiál nelze astronomicky interpretovat kvůli velkým soustavným chybám v magnitudách meteorů. Nicméně byl zpracován a publikován ve 2 číslech Prací HaP z hlediska výzkumu fyziologických vlivů na pozorovaná data.
Na základě dohody, kterou udělali Prof. Obůrka a M. Šulc, spočívající v tom, že se hvězdárna a MS ČAS budou střídat v pořádání meteorických seminářů (druhá strana bude spolupořadatelem) byl připravován v září meteorický seminář po 4-leté přestávce. Kromě toho se pozorovalo v 8 nocích. V říjnu probíhaly další přípravy a opět se pozorovalo po 7 nocí V obou případech se tak stalo díky J. Šilhánovi, který buď zapisoval nebo pozoroval meteory či proměnné hvězdy. Dalším protagonistou byl J. Žižka, zřejmě toužící mít největší pozorovací čas (v září i říjnu přes 9 hodin) .
11. seminář z meteorické astronomie se uskutečnil ve dnech 29. a 30. října v Brně ( po 6 letech!), pořadatelem byla patrně hvězdárna. Seminář zahájil Prof. Obůrka, další řízení předal M. Šulcovi. Předneseny byly následující referáty:
Prof. Dr. V. Guth, člen koresp. ČSAV, Význam amatérské práce v meteorické astronomii.
prom. fyz. V. Znojil, Předběžné výsledky studia teleskopických rojů.
Ing. M. Šimek, Csc., Radarová pozorování Geminid.
Dr. J. Rajchl, Csc., Problém náhlých zjasnění meteorů.
Dr. V. Padevět, Možné vysvětlení rozdílu mezi dynamickou a fotometrickou hmotou meteoru.
Ing. P.Příhoda, Interakce meziplanetární hmoty a planet.
Následující den proběhl pod řízením V. Znojila:
prom. fyz. M. Šulc, Fyziologická zkreslení pozorování teleskopických meteorů.
M. Šulc, Určení rychlosti pohybujícího se bodu.
V. Znojil, Expedice 1971
D. Očenáš, Činnost pozorovací skupiny v B. Bystrici.
M. Čelko, F. Zloch, Činnost skupiny v Žilině.
V. Mlejnek, Činnost LH v Úpici.
M. Molliková, Činnost MS v Brně.
Dalším bodem programu byla diskuse o přípravě expedice v r. 1972 , zajištění pozorování Bielid a Leonid a reedici gnómonického atlasu. V listopadu se chystalo pozorování zmíněných rojů, bohužel bylo špatné počasí. V prosinci došlo k vyloučení několika členů meteorické sekce pro pasivitu, několik kandidátů bylo přijato za řádné členy. Byla také zostřena podmínka pro členství v sekci. Důvodem byla nežádoucnost evidence "papírových"členů. Pozorovací noc byla jen jedna. Jako obvykle byl rok ukončen silvestrovským výletem.
V roce 1971 se uskutečnilo pozorování v 56 nocích, což byl proti roku 1970 nárust na dvojnásobek. Celková doba pozorování (osoba.hodina) byla 497 h 30 min., doba zapisování 160h 35 min. Nejpilnějším pozorovatelem byl V. Nečas ( 63 h 20 min.), následovaný J. Žižkou (57 h 35 min.) Další 3 pozorovatelé pozorovali přes 30 h, 6 pozorovatelů přes 20 h. Nejvíce zapisoval J. Šilhán ( 18 h 50 min.), následovaný M. Šulcem (18 h 10 min.).Ač tato čísla vypadají zajímavě, přesto svědčí o neefektivním využívání délky noci v důsledku dlouhých přestávek mezi intervaly, kdy se lidé prostě jen bavili. Pozitivním faktorem bylo obnovení odborných referátů na schůzích. Zlepšilo se také vnitrostátní postavení sekce, částečně i díky Prof. Obůrkovi, který (ač osobně fandící proměnným hvězdám) přesto pochopil, že meteoráři jsou aktivnější než pozorovatelé proměnných hvězd. Příčinou tohoto jevu byl základní rozdíl v pojetí pozorovací činnosti: meteoráři pracovali ve skupině, kdežto "proměnáři", pokud byli, jen individuálně. A je fakt, že pro členy sekcí plnila hvězdárna také ( a pro někoho především) funkci klubu.
Do roku 1972 vstoupila sekce s 20 členy řádnými, 11 kandidáty a 2 externisty.
V březnu se konala v Praze schůze meteorické sekce ČAS , na níž se domlouvalo uspořádání celostátní meteorické expedice. V Brně se připravovalo pozorování teleskopických meteorických rojů, pozorování se uskutečnilo v 10 (!) nocích.
V dubnu nastoupil do zaměstnání na hvězdárně prom. fyzik Zdeněk Mikulášek. Jeho krok byl vynucený, neboť na základě udání Doc. F. z Přírodovědecké fakulty (mimochodem člena pobočky ČAS v Brně) byl pro svou politickou aktivitu v období "Pražského jara" propuštěn v březnu ze zaměstnání na VUT. Dr. Grygar oznámil schválení konání meteorické expedice v Ondřejově. Pozorování v dubnové lunaci proběhlo ve třech nocích. Bylo zahájeno zpracování pozorovacího materiálu z expedice 1971, spočívající v děrování dat na děrnou pásku. Většinou se k tomu využíval elektrický psací stroj Consul ve sklepě děkanátu přírodovědecké fakulty. Dále se zpracovávalo v pátečních odpoledních (sobota již nebyla pracovním dnem).
V květnu se ve 4 nocích pozorovaly Coronidy a Serpentidy. Intenzivně byla děrována data z expedice a připravovala se expedice 1972. Programem bylo souběžné pozorování teleskopických meteorů ze dvou stanic s pozorováním radioelektrickým (šlo tedy o zopakování pokusu z r. 1968, avšak na vyšší metodické úrovni).
V červnu byly pozorovány teleskopicky Draconidy - Bootidy v 9 nocích. Bohužel, využití délky nocí bylo opět poměrně špatné. Koncem června proběhla revize členství, po níž měla meteorická sekce 16 členů, 8 kandidátů a 3 externisty. (Vyškrtnutý člen prom. fyz. J. Papoušek byl v té době již profesionálním astronomem.)
V červenci se zvýšila intenzita příprav na expedici, V. Znojil vyráběl mapky, Ing. J. Kučera vytvářel program pro zpracování expedice 1971 a navíc se pozorovaly Lacertidy a Aquaridy v 10 nocích.
5. srpna se odjíždělo na expedici nákladním autem n.p. Šroubárny Ždánice do Ondřejova. 6. srpna odjela skupina osob na druhou stanici - travnatý pozemek v poli u Rápošova. Tím byla XVI. celostátní expedice ( XXVII. dle brněnského datování) s názvem RAPONDEX zahájena. Laskavostí továrny Šroubárny Ždánice byl stanici u Rápošova poskytnut uzavřený automobilový přívěs, který velmi usnadnil táborový život. Expedice se za brněnskou MS účastnilo 13 pozorovatelů, z nichž Vladimír Velička pracoval jako operátor radiolokátoru. (Tuto funkci vykonával krajně zodpovědně, přičemž dokonce vykázal z kabiny - jako osobu jemu neznámou - Ing. Rajského, zástupce ředitele AÚ v Ondřejově. Postižený to však ocenil velmi kladně.) . Expedice byla dosti úspěšná pozorovalo se po 12 nocí (na každé stanici však jen 11, protože neexistovalo jiné spojení než motospojkou), bylo získáno 2744 zákresů teleskopických meteorů a 1397 zákresů vizuálních meteorů. Celkový počet pozorujících účastníků byl 30. Na počátku měsíce září se pozorovalo ve 4 nocích. Dostavila se nepříjemná reminiscence po expedici, neboť Dr. Hajduk z SAV (na expedici měl vlastní minoritní program) obvinil pozorovatele z podvodného zakreslování o čemž podal Dr. Grygar písemné sdělení do Brna. M. Šulc se pokoušel v této věci vyšetřovat, leč nic nezjistil. Na druhé straně V. Znojil zjistil, že pozorovatelé "zasklívali" slabé meteory a tím - podle jeho mínění - z poloviny znehodnotili napozorovaný materiál ( ten však po letech dal publikované výsledky). - V Nečas oznámil svoji rezignaci na funkci předsedy k 31. 12.
V říjnu se pozorovalo opět v 10 nocích, tentokrát s podstatně větší účastí pozorovatelů a především s podstatně vyšším využitím délky nocí. Ve dnech 20. a 21. října 1972 se uskutečnil v Brně 12. celostátní seminář z meteorické astronomie, pořádaný meteorickou sekcí ČAS za spoluúčasti brněnské hvězdárny. Seminář zahájil předseda MS ČAS M. Šulc a poté následovaly referáty:
Ing. M. Šimek, Csc., Rozdělení meteorů podle magnitudy v meteorickém roji Geminid.
Prom. fyz. V. Znojil, Radianty severní polokoule v období od 20. 7. do 20. 8.
Dr. J. Rajchl. Csc., Atmosférická složka v meteorickém procesu.
Dr. V. Padevět, Csc., Co se děje za letícím meteoroidem?
Ing. P.Příhoda, Meteorická hmota a planety.
Večer probíhal společenský program v restauraci Perla a Společenském domě (nyní opět hotel Kozák). Následující den byly předneseny referáty:
Prof. V. Guth, Dr.Sc., člen koresp. ČSAV, Gama Draconidy.
Prof. V. Vanýsek, Csc., Fyzikální a chemické složení kosmického prahu v kometách.
Dále byly předneseny zprávy o pozorovací činnosti na různých stanicích. Referovali M. Šulc (Brno), V. Wetter (Žilina), F. Zloch (Úpice), Ing. M.Vlček (Ostrava), Z. Štorek (Kladno). Kromě zprávy o činnosti v Brně byly ostatní pesimistické, F. Zloch si dokonce stěžoval na alkoholismus některých pozorovatelů. V závěru přednesl V. Znojil zprávu o expedici 1972 a připravované expedici v r. 1973. Jak je patrné z výčtu jmen referentů, vzrostl odborný význam seminářů.
V listopadové lunaci bylo pozorováno po 5 nocí, avšak počasí nebylo příliš příznivé. 25. uspořádala pobočka ČAS v Brně exkurzi do Ondřejova, které se zúčastnilo z meteorické sekce 8 osob.
V prosinci byly po dvě noci pozorovány dzéta Tauridy, bohužel opět se špatným využitím délky noci. 20. prosince se konala schůze sekce na níž m.j. proběhla volba nových funkcionářů. Průběh byl dosti dramatický, nakonec byl zvolen za předsedu prom. fyz. Miroslav Šulc, za 1. místopředsedu prom. fyz. Zdeněk Mikulášek (pro věci odborné) a za 2. místopředsedu Jan Hollan (pro věci technické). 22. prosince po rozhovoru se Z. Mikuláškem se rozhodl M. Šulc nenastoupit do funkce předsedy meteorické sekce. Koncem měsíce se pozorovaly ve 3 nocích Umidy. Konec měsíce a roku byl tradičně ukončen výletem.
V roce 1972 dosáhla meteorická sekce absolutního maxima ve své pozorovací aktivitě. Kromě členů sekce se na pozorování podílela řada spolupracovníků hvězdárny z jiných sekcí. (za rok bylo takto zaregistrováno 37 osob)Bylo pozorováno po 68 nocí. Celková pozorovací doba (osoba.hodina) byla 1037 h 05 min. Nejpilnějším pozorovatelem byl J. Hollan (141 h 00 min.), následovaný V. Nečasem (111 h 45 min.), 6 dalších osob pozorovalo více než 50 h., naopak 12 méně než 10 h. Doba zapisování činila 260 h 30 min. Nejvíce zapisoval V. Nečas (47 h 25 min.), následovaný M. Rozsívalovou (27 h 20 min.), další 3 osoby zapisovaly více než 20 h. Na teoretické práci se podíleli J. Hollan, Z Mikulášek, J. Kučera, J. Boldiš, M.Šulc, J. Papoušek, J. Žižka, J. Vaňourková, a to za pomoci téměř všech členů meteorické sekce. Kromě toho byly uspořádány 4 výlety. (Poznámka: Je smutnou skutečností, že pozorovací materiál, získaný v Brně, zůstal nezpracován.)
Do r. 1973 vstoupila sekce s 20 členy, 4 kandidáty a 2 externisty a to za situace nevyjasněného vedení.
V lednu 1973 se nepozorovalo, zpracovávaly se expedice z r. 1971 a 1972.. Současně s tím se vynořovaly stále více problémy se zpracováním. Bylo zapotřebí vyhodnocovat filmový záznam z radaru, ale nebyli na to lidé a prostředky. Prof. Obůrka odvolal svůj původní slib, že zaplatí pracovníka, který to udělá. Jindřich Šilhán, který v té době představoval "volnou kapacitu" odešel z hvězdárny pracovat k Československé státní poště. Nepodařilo se ani zvolit nového předsedu sekce a tak ji nadále vedl Vojtěch Nečas, pracující na hvězdárně jako lektor. Jeho postavení se změnilo v únoru, kdy byl na poloviční úvazek převeden do odborného oddělení, druhou polovinou úvazku byl nadále lektorem. To bylo považováno za úspěch, neboť práce se zpracováním se nedařilo amatérsky zvládnout. Většinu práce však odváděl nadále V. Znojil. Přesto se v únoru domlouvala další expedice. Pozorování proběhlo ve dvou nocích.
V březnové lunací se pozorovalo ve 3 nocích, jako obvykle s nízkou efektivitou.
V dubnu oznámil J. Grygar v Brně, že je vybrána druhá stanice pro expedici 1973 u Nového Knína. Zpracování filmového záznamu z radaru (1972) přislíbil Čestmír Greger.. Jinak byly uspořádány v tomto měsíci dva výlety. Na přelomu dubna a května se pozorovalo v 6 nocích, nejpilnějším pozorovatelem byl Jaroslav Mazurkiewicz. Ten byl m.j. pověřen revizí technického stavu dalekohledů a stativů, kterých mělo být použito na expedici a podal v této věci velmi neutěšenou zprávu. O výši společenského života v meteorické sekci svědčí uspořádání dalšího (již čtvrtého) výletu v květnu.. Na konci května a začátku června se pozorovaly Draconidy a Bootidy v 7 nocích.
V červnu byla zahájena příprava na expedici. Ukázalo se, že se nedostává dosti pozorovatelů, částečně díky Slovákům, kteří si organizovali vlastní akci. J. Žižka se zabýval konstrukcí digitálních hodin. Kapesní digitální hodinky v té době nebyly běžné a dnes může působit humorně, že k určování okamžiku přeletu meteoru se sekundovou přesností byl dokonce použit i budík zn. Wherle nebo staré kapesní hodinky Schafhausen. V této souvislosti je dobré se zmínit i o výpočetní technice, která byla k dispozici. Pomineme-li "computery", zůstává faktem, že na hvězdárně vlastnila jedinou elektromechanickou počítačku zn. Zeta účetní. Veškeré jiné výpočty se prováděly na počítacích strojích Rheinmetall na "astronomickém ústavu" univerzity. Teprve začátkem 70. let zakoupila hvězdárna pro vědecké výpočty elektromechanickou kalkulačku Mercedes (resp. systému podobného), vyznačující se vysokou hlučností a sem tam i poruchovostí. Čas elektronických kalkulaček ještě nepřišel. Na přelomu června a července se pozorovalo jen ve 3 nocích a jen s malou účastí. V červenci dále pokračovaly přípravy na expedici.
22. července odjela skupina pozorovatelů na XVII. celostátní expedici (XXVIII. dle brněnského datování) PORADEX. Program expedice byl stejný, jako v předešlém roce, tj. souběžné pozorování radioelektrické a teleskopické ze 2 stanic, byl však ještě sofistikovanější. Jednou stanicí byl Ondřejov, druhá byla na lokalitě Chvojná u Nového Knína. Expedice trvala do 5. srpna. Opět svou technikou pomohly Šroubárny Ždánice, tentokrát však automobilní přívěs poskytnutý stanici na Chvojné nebyl tak honosný. Expedice se zúčastnilo 31 pozorovatelů a jeden zástupce ČSAV (Dr. Grygar), nepřímo také Ing. M. Šimek, zabezpečující provoz radaru. Brno vyslalo 12 členů MS, jednoho externistu a jednoho "hosta". Pozorováno bylo po 8 nocí (na Chvojné 7). V Ondřejově bylo získáno 1100 zákresů 855 meteorů teleskopických a 862 zákresů 518 meteorů vizuálních. Na Chvojné získali 921 zákresů 719 meteorů teleskopických.
12. září byl na schůzi meteorické sekce zvolen předsedou promovaný fyzik Zdeněk Mikulášek, zaměstnanec hvězdárny. Na jedné straně tedy bylo štěstím, že sekci vede profesionál, negativní skutečností bylo, že jeho zájmovým oborem byla astrofyzika, což mělo nepříjemný důsledek - nezabýval se konečným zpracováním pozorování a publikací. Zařídil však, že M. Šulc mohl navázat dohodu s hvězdárnou o provedení práce, spočívající ve výkonu dozorů při pozorování, s právem vlastnit klíče od budovy, což pro praxi bylo velmi významné. V září se pozorovalo ve dvou lunacích, celkem 4 noci, opět s nízkou efektivitou.
Říjen byl pozorovatelsky úspěšnější, pozorovalo se v 7 nocích až do 3 listopadu, jednak podle programu "Jasánek" (autor Z. Mikulášek), jehož cílem bylo najít soustavné chyby v určování magnitud meteorů, jednak podle běžného programu byly pozorovány Tauridy. Efektivita ve využití času zůstala nadále nízká.
V listopadu se uskutečnilo pozorování v 6 nocích podle programu "Jasánek". Průměrná pozorovací doba skupiny činila jen 28 minut! Pro sekci nastala doba pozvolné recese.
15. prosince uspořádala hvězdárna za spoluúčasti meteorické sekce ČAS 13. celostátní seminář z meteorické astronomie. Seminář zahájil prom. fyz. Z. Mikulášek delším proslovem, načež následovaly referáty:
Prom. fyz. V. Znojil, Určení luminozitní funkce z pozorování v letech 1966-1968.
Ing. J. Kučera, Aplikace programu pro zpracování četností na zpracování pozorování meteorů.
Prom. fyz. M. Šulc, První poznatky z expedice 1971.
Odpoledne přivítal účastníky Prof. RNDr. O. Obůrka Csc. a předal vedení programu RNDr. Jiřímu Grygarovi, Csc. Prom. fyz. Z. Mikulášek, Program Jasánek. Následovaly zprávy o činnosti skupin:
M. Hartňanský, činnost v B. Bystrici
Z. Štorek, činnost v Kladně
M. Šulc, činnost v Brně.
V následující diskusi bylo dohodnuto, že expedice 1974 se uskuteční na Slovensku. Byla konstatována užitečnost dalších pozorování meteorů, zejména za účelem určení strmosti luminozitní funkce meteorů. Dále referoval Ing. M. Šimek, Csc., Radiové pozorování meteorického roje Quadrantid. Večerní program proběhl v hotelu Společenský dům (nyní Hotel Kozák) na téma Jára Cimrman a nekonečný vesmír. Program měl neobyčejný úspěch, o který se zasloužili Z. Mikulášek, J. Grygar, Z. Pokorný a M. Šulc. Vedení druhého dne semináře převzal M. Šulc Referovali:
Prof. V. Guth, čl. koresp. ČSAV, Meteorická astronomie posledních let.
RNDr. V. Padevět, Csc., Pohyb nekompaktní hmoty v atmosféře.
RNDr. J. Rajchl, Csc., Barva světla jako ukazatel rozdílu mezi jasnými a slabými meteory.
RNDr. Z. Ceplecha, DrSc., Co se můžeme dozvědět ze spektrálních snímků bolidů.
J. Žižka, Přenosný číslicový ukazatel času.
Seminář zakončili proslovy Prof. Obůrka a Dr. Grygar.
V prosinci se pozorovalo jen ve dvou nocích. 31. se uskutečnil obligátní výlet. Pozorovací aktivita v r. 1973 byla následující: V Brně bylo pozorováno po 40 nocí, na expedici 8 nocí. Celkově bylo pozorováno po dobu 500 h 50 min (tj. osobohodin), zapisováno bylo 121 h 55 min. Pozoruhodné je, že jako pozorovatelé bylo zapsáno 40 osob. Nejvíce pozoroval Jaroslav Mazurkiewicz ( 66 h 05 min.), následovaný Janem Hollanem (47 h 50 min.). Tři další pozorovatelé pozorovali přes 30 hodin, 6 dalších přes 20 hodin. Nejvíce zapisovala Helena Nováková (po několika letech se vrátila do sekce) (34 h 40 min.), následovaná Marcelou Rozsívalovou (18 h 15 min.). Na zpracování dat aj. se podíleli J. Boldiš, M. Fukar, M. Šustek, J. Hollan, J. Mazurkiewicz, J. Kučera, M. Šulc, Z. Mikulášek, V. Znojil, J. Žižka, J. Šilhán. V. Nečas a Z. Štorek (externista) byli vyhodnoceni jako nejlepší členové meteorické sekce ČAS za uplynulé období (tj. 1972) Vedlejším produktem bylo uspořádání 6 výletů.
Celkově sekce zaznamenala již výše zmíněnou recesi, vysokou rozpracovanost a neukončení prací, špatné využívání délky nocí a značný počet členů sekce se zanedbatelnou aktivitou. Velkou neštěstím bylo prudké zhoršení zdravotního stavu bývalého předsedy Vojtěcha Nečase, kterého nemoc prakticky vyřadila z pozorování.
Do roku 1974 vstoupila sekce s 20 členy řádnými, 9 kandidáty a 2 externisty.