|
250. výročí pádu meteorických kamenů u obce Strkov |
| Petr Bartoš |
| Dne 3. července
1753 o osmé hodině večerní nastal hromadný pád meteorických kamenů
mezi obcí Planá a osadou Strkov v okrese Tábor. Prvé písemné zprávy
o tomto přírodním úkazu byly nalezeny pracovníky Státního archivu
v Třeboni. Pocházejí ze dne 6. a 15. července 1753 od hospodářského
ředitele a jsou adresovány knížecí kanceláři. Knížecí kancelář
vzala zprávu na vědomí a 11. července 1753 žádá, aby hospodářský
správce sám vše důkladněji prověřil a podal o události další
zprávu. 15. července 1753 podává hospodářský ředitel, Ignác Vavřinec
Navrátil další, tentokrát podrobnější zprávu. O strkovských kamenech je též zmínka v dopise, který o tři roky později (17. srpna 1756) zaslal knížeti Josefu Adamovi ze Schwarzenbergu na Hlubokou Karel Gustav Schindler, báňský a hutní správce v Ratibořských Horách. O pádu strkovských kamenů nalezneme zmínky i v dalších archivních materiálech. V pamětní knize děkanského úřadu v Libochovicích, okres Litoměřice, byl objeven zápis z roku 1753 o hromadném pádu meteorických kamenů u Strkova. Podrobnější zpráva o tomto úkazu je také ze dne 14. července 1753, kdy tehdejší krajský hejtman, hr. V. Wratislav podává o něm zprávu zemskému guberniu do Prahy. Současně s tímto dopisem byl odeslán jeden pětiliberní kámen (2,70 kg), který čeledín Vondruška předal strkovskému správci. Tato zpráva byla ze zemského gubernia předána J. Steplingovi, řediteli pražské hvězdárny v Klementinu, jezuitovi a lektoru filosofické katedry Karlovy university. J. Stepling k této zprávě připomíná, že neinformuje dosti zevrubně o mnohých okolnostech, kterých by bylo třeba k vysvětlení této události. Proto předložil v této věci několik otázek, které by měly událost blíže objasnit, tehdejšímu táborskému děkanu Josefu Klášterskému. I když J. Stepling na základě dalších údajů nevysvětlil původ meteoritů správně, přece mu přísluší zásluha, že již 40 let před objevnou studií E. F. F. Chladniho připustil možnost, že padání kamenů z nebe není pouhou představou pověrčivých lidí, ale skutečností. Jako muž vědy riskoval tímto prohlášením zesměšňování ve vědeckých kruzích a nepřátelství svých konzervativně smýšlejících kolegů, jako se stalo později F. Chladnimu, než jeho myšlenka o pádu meteorického roje v L' Aigle (1803) zvítězila. |
| citát z 6. července
1753: Nejmilostivější kníže a pane! Nemohu pominouti zvláštní příležitosti, abych neučinil tímto co nejposlušněji oznámení Vaší Knížecí Jasnosti o podivné události, kterou jsem spolu s větším počtem lidí pozoroval 3. července při západu slunce ve vzduchu v prostoru dobrou míli odtud, mezi Strkovem a Myškovicemi, zmíněného dne, o nešporách sv. Prokopa, po 8. hodině večerní, vyhnal se nad obzor nevelký mrak, z něhož se náhle ozval velký a nikdy neslyšitelný třeskot, jakoby silných, po sobě jdoucích ran z děla. Přitom dopadalo na zem mnoho kamenů, ... Nezbývá mi nic jiného, než nejposlušněji doložit, že když jsem se sám odebral do Strkova - všechny tyto kameny, z nichž pět bylo stejné barvy, vlastností a druhu, vážily po jedné, dvou, a dvě a půl libry. Že by došlo někde ke škodám, nebylo dosud nic slyšet. Nejponíženěji věrně poslušný - Ignác Vavřinec Navrátil - hospodářský správce. Zámek Chýnov 6. července 1753. |
| červenec 2003 |
| zveřejněno v Kosmických rozhledech 4/2003 |
| ZPĚT |