Nová planetka - Morstadt

V domě U tří mouřenínů (č. p.76 na Karlově náměstí vpravo od radnice) v Kolíně započala životní pouť Josefa a později Vincence Morstadtových. Byli to synové obchodníka s vínem Josefa Matyáše Adama Morstadta. Oba kluci měli ještě dalších 16 sourozenců. Když se Josef Matyáš Adam podruhé oženil, do rodiny přibylo dalších šest dětí.
První syn Josef se narodil 14. 2. 1797, a protože tíhl od dětských let k vědám přírodním, začal studovat na pražské univerzitě nejprve astronomii pod premonstrátem Davidem a poté fyziku a matematiku za Hallaschky [piarista Cassianus Hallaschka - správce hvězdárny na piaristickém gymnáziu v Panské ulici (v konviktu)]. Josef Morstadt vyučoval setníka Bielu v teoretické astronomii a upozornil ho na periodicitu komety (což mu zajistilo prvenství této myšlenky ještě před Schiaparellim, o čemž se všeobecně nemnoho ví), kterou Biela, který byl nejenom Morstadtovým žákem, ale později hlavně spolu-pracovníkem, roku 1826 objevil. Dále Josef Morstadt pořídil pro berlínské hvězdné mapy, mapu (horaII) s příslušným katalogem. Pomáhal též Hallaschkovi při zpracování díla Elementa eclipsium (Elementa eclipsium 1826-1860, Praha 1860), vypočetl parabolické elementy komety IV. 1825, byl spolupracovníkem sbírky astronomických, fyzikálních a meteorologických pozoro-vání, vydaných roku 1830. (Viz Astro-nomická, meteorologická pozorování 17. 3. 1817 - 31. 12. 1827, Praha 1930). Josef Morstadt měl již dokonce pracovat na hvězdárně v Panské ulici, ale pro nemoc promeškal tuto možnost. Pomáhal také při určování zemské délky této hvězdárny v konviktu. Dále se J. M. zabýval kartografií - v rámci III. vojenského mapování (generální mapa) prováděl trigonometrická měření a zkonstruoval si vlastní přístroj k měření výšek. Též do detailu rozvíjel popisnou metodu určitého jevu, místa, ve vztahu k nadmořské výšce; vyjádření výškových vztahů geografických jevů, tzv. hypsometrii. Létavice pokládal Josef Morstadt za kosmické meteory a prohlásil, že Bielova kometa bude jednou létavicemi roztržena. Rovněž se velmi zaujatě zabýval řešením Keplerových rovnic a přispěl k vyřešení jedné z nich. Jelikož však dráha vědecká nenesla finanční zisk potřebný k zaopatření rodiny, dal se Josef na jistější dráhu státního úředníka a věnoval se právnictví, kde projevil stejnou píli a nadšení jako na poli vědeckém. Stal se nejdříve krajským komisařem v Čáslavi, poté okresním hejtmanem v Poděbradech, krajským radou v Jičíně a posléze místodržitelským radou v Praze. V té době dal v Praze postavit soukromou observatoř, jelikož na svou milovanou astronomii nikdy nezanevřel a finanční situace mu to nyní více než dovolovala. Počátkem šedesátých let odešel po 40 letech úřední činnosti do výslužby. Josef Morstadt zemřel po krátké nemoci 7. srpna 1869 v Lichtenwaldu ve Štýrsku. Nekrolog uveřejněn ve "Vierteljahrsschrift der astr. Gesellschaft", V. ročník, 1870, str. 1-3.
Dne 17. dubna 1802 se Morstadtovým narodil druhý syn, Vincenc. Již jako malé děcko projevil pozoruhodné výtvarné nadání, na které upozornil kolínský varhaník Ignác Kotrč. Již v jedenácti letech odchází Vincenc do Prahy a stává se žákem novoměstského gymnázia u piaristů. Byl vynikajícím žákem a po skončení gymnázia se zapsal na právnickou fakultu pražské univerzity. I zde studoval s výborným prospěchem. Univerzitní studium zakončil roku 1825 a nastoupil jako Criminalbureaupraktikant u pražského magistrátu. Vedle právnického a soudního zaměstnání se plně věnoval kresbě a malbě. Roku 1833 dosáhl magistrátního auskultanta. V roce 1834 pak nastoupil místo druhého kriminálního aktuára u okresního soudu v Lokti a dva roky nato byl jmenován soudním radou. V té době se sice též věnoval kresbě, ale do své záliby se plně ponořil až po svém odchodu do výslužby 1. 12. 1867 na vlastní žádost po jedenačtyřicetileté činné službě. Do té doby působil v Lokti, poté v Trutnově a v Hradci Králové. Po smrti své ženy (17. 4. 1868) se vrací do milované Prahy, kde v řadě pohledů kresbou zachycuje významnou architekturu, církevní objekty, přední šlechtické paláce, detaily Pražského hradu i běžný život v Praze té doby. Umělecké dílo Vincence Morstadta, přes velký časový odstup dodnes živé, promlouvá o půvabu a kouzlu Prahy 19. století. Morstadtovy grafické listy, kresby a rytiny jsou vzácným pramenem pro studium stavebního a architektonického vývoje Prahy do sedmdesátých let 19. století, kdy dokumentační fun-kci přejímá fotografie. Dokumentární cena Morstadtových pražských vedut je ovšem až do dnešní doby zcela nenahraditelná. Vincenc Morstadt byl umělec tělem, duší i srdcem a ještě pět dnů před smrtí kreslil nádvoří staroměstského konviktu. To byla kresba poslední...Vincenc Morstadt zemřel 19. února 1875. Je pochován na malostranském hřbitově.
Pro úplnost však zmiňme i dalšího slavného Morstadta, a to Eduarda, který se narodil roku 1821 ze druhého manželství. Eduard byl výtečným pěvcem a hudebníkem a prvním ředitelem pěveckého sdružení v Kolíně, které za dva roky po svém založení bylo prohlášeno za ryze český spolek pod jménem Dobroslav. Dodnes jsou zachována slova chvály, jelikož Eduard byl vysoce hodnocen nejen jako nezapomenutelný a charismatický umělec, ale též pro své zásluhy o městský archiv, který v roce 1858 uvedl do pořádku a po léta jej svědomitě a poctivě spravoval. Snad i proto, že Eduard po léta působil pouze v Kolíně, je tamtéž daleko více znám, než jeho nevlastní bratři (výše uvedení Josef a Vincenc), kteří se díky svému právnickému zaměstnání a zálibám toulali po kraji českém a v Kolíně se zdržovali naprosto minimálně. Eduard Morstadt zemřel roku 1876 a dodnes je zachován jeho hrob na starém zalabském hřbitově u kostela sv. Víta.