František Pešta
	*   3.3. 1905  Písek   †   13.11. 1982  Tábor
Po ukončení studia na Obchodní akademii odchází Pešta v roce 1927 na Podkarpatskou Rus, kde je zaměstnán ve finanční správě. V březnu 1928 ještě s několika nadšenci zakládá Podkarpatskou astronomickou společnost. Pobyt na druhém konci země přerušuje v roce 1939 invaze maďarských vojsk na Slovensko a Ukrajinu. Peštovým novým působištěm se stává Tábor, kde rozvine spolupráci se zdejší hvězdárnou a na krátkou dobu se stává i její vedoucí. V roce 1961 opouští Pešta táborskou hvězdárnu a přichází do astronomického kroužku v Sezimově Ústí. Jeho hlavním přáním je vybudovat v tomto městě novou hvězdárnu, která by sloužila především popularizaci astronomie. Jeho sen se naplňuje již v roce 1965, kdy je na severním okraji města postavena svépomocí obyvatel nová hvězdárnička. Pešta se v Sezimově Ústí nevěnoval jen popularizační a pozorovatelské činnosti, ale též několik let pátral po všech dostupných informacích o meteorickém dešti u Strkova a Plané nad Lužnicí v roce 1753 V roce 1967 uděluje mimořádný sjezd ČAS Františku Peštovi čestné uznání za vynikající odbornou a organizační práci v České astronomické společnosti V roce 1971 uděluje Poradní sbor pro hvězdárny při Ministerstvu kultury Peštovi pamětní medaili Johannesa Keplera za zásluhy v astronomii V roce 1976 získává Pešta Pamětní medaili Mikuláše Koperníka za významnou popularizační činnost V roce 1979 8. volební shromáždění ČAS konané ve Valašském Meziříčí zvolilo Františka Peštu čestným členem ČAS za velmi kladné hodnocení meteorické sekce jeho práce - O hromadném pádu meteorických kamenů dne 03. července 1753 v táborském okrese.
Publikace:
Meteory na Táborsku, rok vydání: 1980